Proč on a ne já?!

13. března 2012 v 20:12 | Barbucha |  Povídky
Pairing: Hiro x Naoki
Rating: NC17
Koment: Naoki a jeho přítel Minoru si chtějí užít poslední společný večer před prázdninami. Žárlivý spolužák Hiro však po Naokim víc než jen touží a je schopen udělat cokoli, aby si jej mohl alespoň jednou užít a zároveň tak Minora jaksi 'potrestat', za to, že má Naokiho lásku a on ne...

Naoki přiběhl celý nedočkavý na hotelovou recepci. Udýchaně se zastavil u pultu a podíval na hodiny. Měl deset minut zpoždění, přesto se ale usmál, pomyslel si, že je to akorát. Jen ať si jeho milý počká.

"Přejete si?", vyrušil ho hlas recepční. "Ano, měl by tu být vzkaz na jméno Osamu Naoki." "Jistě.", řekla a podala mu malou obálku. Mladík si ji od ní s poděkováním vzal a hned zvědavě otevřel. Vytáhl z ní malý lísteček, na kterém bylo vyznání, a vylovil klíč od pokoje 353. Hned zamířil k výtahu, a skoro až pohopkával, jak netrpělivě čekal, než přijede dolů.
Jen co se dvířka otevřela a pozdravil se s pikolíkem, rychle do něj vešel a oznámil patro, kam chce jet. Cestou na něj ale dolehl smutek, když si uvědomil, že je to poslední večer, kdy se s jeho milým uvidí, než mu na celé dva měsíce odjede na brigádu. Avšak s oním zvukem, oznamujícím zastavení výtahu, se mu veselost rázem vrátila a on vyšel do dlouhé chodby. Nejdřív se jen rozhlédl, přemýšlel, na kterou stranu se vydat, nakonec však zvolil vlevo, jako vždy, když se nemohl rozhodnout.

351…352…353. Konečně. Klíček, který celou dobu svíral v ruce, dal do zámku a dveře se s cvaknutím odemkly. Sotva ale sáhl po klice, samy se i otevřely. S úsměvem na tváři vešel dovnitř, ani nerozsvěcoval. Zastavil se kousek od dveří a čekal na toho, kdo mu otevřel. Po chvilce ho objaly dychtivé ruce a otočily ho k sobě. Takhle nedočkavého ho ještě neznal, ačkoli už spolu byli dost dlouho. "Minoru.", řekl laškovně jméno milovaného. Avšak on neodpověděl, místo toho přitiskl své rty na jeho a horlivě je začal líbat. Naokiho v tu chvíli polilo horko. Rychle se od něj odtáhl a vyplašeně začal rukou hledat na zdi vypínač. Byl si jist, že ten s kým tu je, není Minoru.
"Nerozsvěcuj.", slyšel ve tmě hlas a kroky přibližující se k němu. Ale ten tón, toho člověka odněkud znal. "No tak, Naoki.", chytil ho onen vetřelec. Ale ještě než si ho přitáhl k sobě, mladík stihl zmáčknout vypínač a místnost zalilo tlumené světlo. Konečně viděl tomu muži do tváře.
"Hiro?", nestačil se divit, když před sebou spatřil svého spolužáka. "Co tu… Proč? Jak ses sem…", nenacházel slov. "Jednoduše jsem si přišel pro to, co má být mé. Pro tebe." Teď byl zmatený. Jasně mu řekl, že o něj nestojí, že miluje někoho jiného a doufal, že to pochopil. Zdálo se, že ano, ovšem nesmířil se s tím. "Jak ses sem dostal?" Jeho milý tam ještě nebyl, ale stejně by ho tam ani nepustil. "Když víš jak, dostaneš se všude.", zodpověděl mu otázku s úlisností v hlase.

"Odejdi.", řekl Naoki sice tiše, ale přesto důrazně. "Ne. Chci, abys patřil mně." "Odejdi, hned!", zvýšil na něj hlas, nechtěl nic z toho poslouchat a nechtěl tam být s ním. Nerozuměl tomu, kde je jeho milý, ale uklidňoval se, že musí přijít každou chvíli.
"Proč chceš, abych šel? S ním by si tu byl co?" Hiro se cítil dotčeně. Jeho žárlivost byla až chorobná. "Vypadni odtud!" Už se vážně rozčílil, okřikl ho a důrazně ukázal prstem ke dveřím. "Jeho bys nikdy nevyhodil! S ním si užíváš každou chvíli, s ním by si šel kamkoli, s ním spíš!" "Ano! Ale ty nejsi on!" Poslední tři slova křikl obzvlášť srozumitelně. "Za chvilku přijde a-" "Nepřijde.", oznámil mu s klidem. Naoki se teď vyděsil, nevěřil tomu, že by mu ublížil, Minoru by ho jistě přepral. Ale z jeho výrazu poznal, že něco mu přece jen udělal.
"Co si mu provedl?", zeptal se rozhořčeně. "Nic, jen mu nejspíš kikslo auto v polovině cesty.", škodolibě se usmál při té představě. "Nic mi tedy nebrání, abys byl můj. Alespoň pro dnešní noc." "Ne," ustoupil od něj, "já tě nechci." Doufal, že přijde k rozumu a nechá ho být. Jenže chorá žárlivost a okouzlení mladíkovou plachostí a hlavně jeho tělem, mu rozum naprosto zatemnilo.
"Ale já tě chci. Chci tě alespoň jednou mít." Začal se k němu přibližovat. Naoki okamžitě ustupoval, ale když zády vrazil do zdi, zjistil, že už nemá kam. "Nech toho.", pohlédl na něj s naprostou vážností a očima těkal, kudy by mohl uniknout. Hiro se zastavil těsně u něj, mladík cítil jeho dychtivý dech na své tváři. "Nech toho, prosím.", špitl a odklonil tvář, aby zabránil polibku. "Ne.", slyšel jasné rozhodnutí.
Vší silou, co v sobě našel, ho od sebe odstrčil a chtěl utéct. Hiro ho však stihl zachytit, pevně jej držel za zápěstí, a nepustil ho, dokud to nevzdal a nepřestal se bránit. "S ním by ses vyspal, že? Tak proč ne se mnou?", začal nanovo. "Protože jeho miluju.", sdělil mu pravdu, kterou on nechtěl slyšet. "Proč nemůžeš milovat mě?!" "Protože tě nenávidím!" Už zase po sobě křičeli, ovšem ne dlouho, Hiro se usmál s klidem, který probouzel strach. "Nenávist je také cit."
Očima sjel celou jeho postavu, Naoki jen pozoroval, jak mlsně se na něj dívá a stále si třel bolavé zápěstí. I když tušil, že se mu utéct nepovede, nechtěl se jen tak vzdát. Využil chvilky, kdy byl Hiro zabraný do svých představ a znovu se pokusil rozeběhnout ke dveřím. On mu však šikovně podrazil nohy a zachytil ho, ještě než dopadl na zem, na kterou byl položen. Utéct se mu nepovedlo, místo toho se mu ho podařilo na chvíli naštvat, ale hned na to ještě víc rozpálit.

Teď, když ho měl pod sebou na podlaze, mu nemohl nikam uniknout. Sklonil se k němu, chtěl ho políbit na rty, o kterých tolikrát snil, jak jej obsypávají polibky z lásky. Ale nemohl, mladík ho nenechal a otočil hlavu, aby se mu to nemohlo podařit. Pár pramínků jeho světle hnědých vlasů mu při tom spadlo do tváře. Hned mu je odhrnul a několikrát ho políbil alespoň na tvář. Rukou mu chtěl začít rozepínat knoflíčky košile, ale Naoki mu ruku okamžitě odstrčil a pevně látku stiskl v rukou. Pomyslel si, že by bylo lepší, kdyby alespoň na tu zem upadl tak, až by ztratil vědomí a nemusel tak o ničem vědět a nic si pamatovat.
"Nechci ti udělat další modřinu.", vzal jeho zápěstí, tentokrát ne tak silně a čekal, až povolí. Potom mu ruku položil zpět na podlahu a pokračoval tam, kde přestal.
Rukou mu přejel po krku a zastavil se u knoflíků, které začal jeden po druhém rozepínat a odhalovat tak jemnou kůži. Jen co rozepnul poslední knoflíček, rozhrnul látku a kochal se pohledem na tělo pod ním. Rukou přejel po světlé pokožce, z plochého bříška na rychle se nadzvedající hrudník. Tolikrát se ho chtěl dotýkat a teď konečně mohl. Košili mu sundal a odhodil za sebe, ale marně by čekal, že mu Naoki sundá tričko.
"Nevadí.", prohodil a v momentě letělo stejným směrem, jako košile. Chtěl se k němu sklonit, ale dvě štíhlé paže ho zastavily. "Nedělej to." Jeho hlas byl prosebný. Věděl, že se dnes něco podobného stane a taky to chtěl, ale ne takhle a s ním. Už se na něj ale bál zakřičet, aby ho nějak nerozčílil a nezačal být surový.
"Nebuď tak naivní." On sem prostě přišel za jediným cílem a toho chtěl dosáhnout. Lehce ho přemohl, ani se nemusel nějak namáhat.

Přitiskl se na něj celým svým tělem, rty se dotýkal jeho holé kůže, zastavil se u jeho ucha. "Miluj mě, alespoň dnes.", zašeptal. "Nebuď tak naivní.", slyšel vlastní slova z jeho úst. Cítil se tak trochu uraženě, ale přešel to bez nějakého pozastavení, měl přece to, po čem prahnul už dost dlouho.
Ochutnával pokožku na jeho hrudi, dotýkal se každého místečka. Ústy sjel k bradavce, o kterou se jazykem staral, dokud neztvrdla. Slyšel, jak se mladíkovo srdce víc rozbušilo, a cítil, jak se mírně zachvěl. Stále očekával nějaké silnější reakce, ale ty nepřicházely.
Naoki si snažil představit, že se ocitá v Minorově náruči, ale nedokázal to, ty doteky byly příliš cizí. Sám sebe se snažil donutit, aby se ještě bránil a nedovolit mu, aby se ho takhle dotýkal, chtěl mu zabránit, aby pokračoval. Ale všechno to zůstávalo jen v jeho mysli, neměl dost síly a naplňovalo jej příliš obav na to, aby se k něčemu odhodlal. Dokud se Hiro nedostal k pásku a nezačal ho rozepínat.
"Ne, tohle už je přespříliš!", donutil ho posadit se a on sám se vymrštil do sedu. "Zacházíš sakra daleko!", snažil se ho ze sebe setřást. Jenže jeho paže nebyly tak silné, a on mu seděl na nohou a koleny pevně svíral jeho boky. Lehce by ho přepral, ale hrál si s ním, jako kočka s myší.
"Nech mě!", křikl a snažil se v sobě najít zbytky sil, pokoušel se přijít na něco, čím by ho přemohl, ale všechny jeho pokusy byly zmařeny.

Hira už to přestávalo bavit, jednou rukou mu pevně chytil obě ruce a druhou mu zatlačil na hrudník a položil ho tím zpátky na zem.
"Přestaň." Už na něj ani nekřičel, ale nepřestával se snahou vymanit se mu. On mu ale pásek nekompromisně rozepnul a sundal.
"Tohle bude lepší, nechci ti ublížit.", začal mu omotávat pásek kolem zápěstí. V tu chvíli mladíkovi hlavou proběhla jediná myšlenka. Raději se mu přestal bránit, došlo mu, že si jej vezme tak jako tak.
"Konečně si dostal rozum.", prohodil nad naprosto odevzdaným tělem. Pustil jeho ruce a nechal ho, aby si je osvobodil. Jen co měl ruce volné, vztekle pásek odmrštil, až přezka při dopadu hlasitě zarachotila. "Nechceš mi ublížit a při tom mi ubližuješ.", řekl, skoro až zašeptal, vážně se na něj podíval a hned na to uhnul dalšímu polibku. "Já bych to ubližováním nenazýval.", slyšel tichý šepot s notnou dávkou chtíče v hlase.
Hbité a nedočkavé ruce rozepnuly jeho kalhoty a rázem je stáhly dolů. Požitkářsky přejel dlaněmi přes již obnažená stehna, až se dostal k rozkroku. Několikrát přejel přes jeho chloubu, udělil mu několik polibků na pupík a sundal mu i poslední kousek látky, který měl na sobě. I sebe hned zbavil oblečení a znovu na něj nalehl. Vychutnával si ten pocit jakéhosi vítězství, připadal si naprosto sobecky, mít to bezchybné tělo jen a jen pro sebe, dělat si s ním, co se mu zamane a to ho ještě více vzrušovalo.

Za to Naoki si připadal jen jako nějaká děvka. Nemohl na něj ani pohlédnout, s odvrácenou tváří jen myslel na to, aby to skončilo co nejdřív. V duchu volal svého milého, aby vtrhl do dveří a všechno zastavil. Slyšel slova obdivující jeho tělo, ale nevnímal je, nebyly od toho, od koho by je chtěl slyšet.
Hiro se jej nemohl nabažit. Laskal ho, líbal jeho obnaženou kůži, jazykem ji ochutnával, bříšky prstů zkoumal její strukturu a každý záhyb. Jeho touha a nedočkavost stále sílila, už se nedala vydržet.
Jen na chvilku se od něj na kousek vzdálil. Nebál se, že by mu utekl, jelikož než se stačil vzpamatovat, už zase byl u něj. Navíc by přece neběhal nahý po hotelu a obléknout by se v žádném případě nestihl.

Chytil si jej pod koleny a nohy mu posunul dál od sebe, aby si mezi ně mohl kleknout, jen co tak udělal, přitáhl si ho blíže k sobě. Z lahvičky, kterou si přinesl, a která dokazovala, že to měl všechno dopředu naplánované, si vymáčkl trochu gelu na dlaň a natřel si jej na úd. Vlhkou rukou pak přejel Naokimu mezi půlkami, přiložil své mužství k otvoru a celý do něj vnikl.
Naoki vzdychl, ovšem ne slastí, jako Hiro. Na tohle nebyl zvyklý, Minoru jej vždycky nejdřív připravil prsty, než do něj vnikl. Zpod zavřených víček se po tváři na podlahu skoulela malá slzička. Ovšem zatnul zuby a snažil se, aby už další neunikla, tu radost mu nechtěl udělat.
Cítil, jak do něj dychtivě přiráží, jakoby si teď snažil všechno vynahradit, cítil horké rty na krku a hrudi, ruku, která ho držela za zadek a občas přejela po stehnu. I když si v duchu nadával, jak lehko se mu odevzdal, přece jen byl za to svým způsobem rád. Nechtěl ani pomyslet na to, jak by se teď k němu choval, kdyby se snažil přivolat si pomoc a neustále se mu pokoušel všechno znemožnit.
Slyšel jeho sténání, jak ukájel své touhy. Slyšel i sám sebe, jak vzdychá, pod jeho stále rychlejšími a silnějšími přírazy, cítil jeho silný chtíč. Byl si vědom toho, že jeho tělo teď patří jemu, ale uklidňoval se, že je to jen tělo, jen jakási schránka či obal a jeho duši on nikdy nedostane.
Zdálo se ale, že jemu to tělo stačilo. Plně si ho užíval, tisknul se k němu a nepřestával si s ním pohrávat. A tiskl se k němu čím dál více a silněji, jak se blížil na vrchol svého blaha. Kapičky potu mu stékaly po zádech. Naoki vnímal jeho rychlý dech i steny, jeho tělo na tom svém. Najednou však pocítil velmi silný příraz, tekutinu, která jej začala naplňovat, a s tím na něj ono tělo vysíleně dopadlo. Nic neslyšel, v pokoji bylo ticho, které rušilo jen jejich hlasité dýchání. Otevřel oči, první co uviděl, bylo několik delších pramenů světlých vlasů, natočil trochu hlavu a spatřil Hira, jak se čelem opírá o jeho klíční kost. Nejraději by ho ze sebe shodil, teď ho však naplňovaly myšlenky, že už je po všem.

Postava ležící na něm se pomalu začala zvedat. V jeho obličeji viděl vítězný a spokojený úsměv. Ne, pro něj to nebyl úsměv, ale úšklebek. Pohladil ho po vlasech, dal mu ještě poslední polibek, opět na tvář, a zvedl se od něj. Nechal ho tam jen tak ležet, pobral si oblečení a zmizel. Naoki pak ještě slyšel téct vodu, a po chvíli zabouchnutí vstupních dveří.

Zůstal jen ležet a hleděl do stropu. Až teď se rozplakal, raněn tím, co se stalo a šťasten, že už je Hiro pryč. Otočil se na bok a snažil se vyhnat z hlavy vše, co se stalo, zapomenout. Ani neslyšel, jak znovu klaply dveře. Až pak si uvědomil, že ho ze země opatrně zvedají ruce, které dobře znal. Otevřel oči a spatřil obličej, na který tak dlouho čekal. Byl v náruči, ve které měl od začátku být. Nadechl se, aby všechno řekl, přestože by ze sebe sotva něco dostal, ale byl přerušen.
"Ššš, já vím.", slyšel vlídný a starostlivý hlas. Rukou mu jemně otřel z tváře poslední slzičky. Naoki si všiml, že na hřbetu ruky má čerstvou krev. Jen pohlédl svému milovanému do tváře, a ten ho jediným pohledem uklidnil. Sklonil se k němu a jemně jej políbil.
Hiro stál na parkovišti hotelu a díval se do jemně rozsvíceného okna. Držel se za bolavou tvář, a i přes to, že měl roztržený ret, se škodolibě usmál. "Dnes večer byl můj."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naru nee-chan Naru nee-chan | Web | 15. března 2012 v 20:17 | Reagovat

Proč mám takový pocit, že ten Hiro vypadá jak Kira z Death Note? Proč mám takový pocit? Grrr, já toho Kiru nesnáším... A...a ten Hiro byl podobný... Nee... znásilnit takové malé nevinné koťátko... Nee xD
To byla dokonalá povídka. Uf... jdu si přečíst další xD
Mimochodem, beru tě jako sb :)

2 Barbucha Barbucha | 17. března 2012 v 0:55 | Reagovat

Děkují :)
A to s Kirou je dost možný, už i ten jeho pohled...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama