The beloved help 8. část

24. března 2012 v 19:31 | Barbucha |  The beloved help
Alespoň se jim tedy podepsal, aby měly radost.

Hned byl ale zpátky. Dveře mu otevřel Uruha. "Vypadáš nějak…" "Chtěl bych vidět tebe, jak bys vypadal, kdyby se po tobě vrhlo šest bab.", řekl mu narovinu a trochu se v zrcadle spravil. Pak už ale šel do obýváku za ostatními a hlavně za Rukim, na kterého se jemně pousmál. Seděl na gauči s Koronem v klíně. Byl hrozně bledý a vyčerpaný. Kai už si to v kuchyni šéfoval, takže se vokalista konečně dočká nějakého jídla. "Pojď, dáš se trochu do kupy.", řekl Reita mile. Ruki svěřil čivavu Uruhovi a šel s basistou. Ten jej pomalu odvedl do koupelny a napustil mu vanu - plnou pěny, jako vždycky. Pomohl mu s oblečením i do vody, měl tendenci jej pořád přidržovat nebo nosit, jelikož viděl, že by Ruki mohl každou chvíli omdlít. Nemohl si nevšimnout modřin a jedna z nich nebyla od hrubého zacházení ani od toho, jak se chtěl dostat ven. Byla v ohybu ruky, způsobená vpichem. Ani nechtěl pomýšlet, co za magory to tam bylo. Ruki ho ale uklidnil, že ho žádnýma drogama nenadopovali. To ale nic neměnilo na věci, že by si je basista nejradši vlastníma rukama podal, ne-li hůř.

Ruki na chvíli zmizel pod hladinou, než se však basista stihl lekat, zase se objevil. Reita se musel zasmát, když ho viděl a odhrnul mu mokré vlasy z obličeje. Pomohl mu s šamponem, opatrně mu smyl zbytky make-upu. "Hned jsem zpátky.", pousmál se. Rukiho oči doslova křičely, ať nechodí, vysvětlil mu tedy, že mu jen donese něco na oblečení a že všichni jsou hned za dveřmi. Dal mu pusu na čelo a vyběhl z koupelny, dveře nechal trochu pootevřené. Rychle proběhl bytem, ze skříně vytáhl oblečení a už utíkal zpátky.

"Ty se koupeš taky?", usmíval se Uru, narážel na jeho zamokřené oblečení. Baskytarista to nechal bez poznámky a už byl zpět u prcka. Ten se mezitím dočachtal, lahev sprcháče už mohl akorát tak vyhodit. Reita vytáhl ručník, chtěl pomoct Rukimu z vany, ale než se otočil, on už byl venku. Jen se usmál a zabalil ho do měkké osušky. "Promiň.", omluvil se, když prcek cukl s ramenem, nejspíš se mu tam modřina teprve dělala. Nemohl ohlídat všechno, raději ho tedy nechal, ale prcek kolem něj omotal ruce a nalepil se na něj. "Už si doma.", utěšoval ho a přitiskl k sobě. "Jsem tu já, jsou tu kluci…", mluvil k němu vlídně. "Já vím.", pípnul Ruki.

"Kai…?", přestal Aoi na chvíli strouhat sýr a otočil se k němu. Využil toho, že jsou sami a chtěl si s ním promluvit. Bubeníček se taky zastavil, ale neotočil se, jen se na něj po očku podíval. Už tak byl v jeho přítomnosti poněkud nejistý, teď znervózněl úplně. "Kai, já… promiň…", snažil se Aoi najít vhodná slova. Kai se na něj při tom 'promiň' nějak zvláštně podíval, že se mu teď ještě hůř přemýšlelo. Čekal snad, že se mu jen omluví a nechá to plavat? Ať už čekal cokoli, on mu chtěl sdělit, co mu leží na srdci a doufal, že ho vyslechne. "Promiň, že jsem to na tebe tak vyhrkl. Nevybral jsem si zrovna dobrou chvíli ani způsob.", pověděl, ale Kaiův výraz sledovat už nemohl, tvář mu skrývaly vlásky, když sklonil hlavu. "Nevadí, jestli to nechceš rozebírat.", sklonil hlavu taky a otočil se zpět k lince. Ale zaslechl jemný hlásek "Ne, jen jsem se trochu… polekal.", přiznal bubeníček. "Já vím. Mrzí mě, že jsem to na tebe tak vybafl a přitom ani nevím, jestli ty…" Kai všeho nechal a konečně se k němu otočil. "Aoi, já jsem se nepolekal tam, ale teď." Kytarista si to snažil nějak přebrat, že by i teď byl moc hr? Bubeníček mu to však objasnil. "Já jsem se polekal toho, že to chceš nějak vzít zpátky nebo že si to nemyslel vážně." "Kai," nevěděl teď co na to říct, "já to myslím tak vážně, že víc už to ani nejde.", ujistil ho, ale zůstal jen stát a usmíval se od ucha k uchu. Měl nutkání k němu přiskočit a pevně jej obejmout, ale byli nervózní oba a Kaie nechtěl vylekat doopravdy. Alespoň mu řekl, proč to tam tak vyhrkl. "Já jsem ti to chtěl říct už dávno, snažil jsem se ti něco naznačovat, a pak i říct, ale vždycky k tomu buď nebyla příležitost, nebo jsem ztratil odvahu." "Já vím," přiznal Kai, "ale nejdřív jsem nevěděl, co tím chceš naznačit, ani jak na to mám reagovat. A hodně věcí děláme jako fanservice, všichni." Pro Aoie byl každý fanservice jediným prostředkem, jak se ke Kaiovi více přiblížit, a taky to byla dobrá výmluva před kýmkoli, kdo měl nějaké řeči. "Ale pak jsem si všiml, že jsem rád, když to děláš, a taky když jsem s tebou, ale znervózňovalo mě to." A taky to, že se mu líbí. Bubeníčkovi při tom zrůžověly tvářičky, a opět dokázal, že umí být ještě roztomilejší. "Všechno mi docvaklo až tam.", sklopil pohled. Jedno mu však dosud neřekl - to, že se obává vztahu, protože jeho předchozí vztahy dřív skončily, než začaly, a i proto tam tak zareagoval.

Aoi už k němu musel ty dva kroky udělat a obejmout ho. Už to nebylo jen to přátelské objetí, a oba to cítili. A pak, když na sebe znovu pohlédli, stále se navzájem držíc, dobře věděli, co téhle scéně ještě chybí. Aoi přemýšlel, jestli si může dovolit políbit ho, na vážno, sotva pár hodin po tom, co se mu vyznal. Kai se na něj ale tak hezky koukal, že tomu nešlo odolat. Však jestli nebude chtít, může ho přece zastavit. "Aoi?", pípnul Kai, když kytaristovy rty byly sotva pár centimetrů od těch jeho. "Ještě bych ti chtěl něco říct.", řekl tiše, jen co se na něj kytarista zase díval. "Já jsem…", promnul rty, přemýšlel, jak jen to říct. Přece jen si připadal trošku divně, ve svých letech, ale nesmiřoval se se svou orientací snadno a připadalo mu, že zbytečně tak promarnil spoustu času. "S mužem jsem…eto…nikdy-" "Já to vím.", řekl Aoi, nechtěl, aby se trápil přemýšlením nad tím, jak to říct. Sice už to věděl od Reity, ale teď když mu to potvrzoval sám Kai, bylo to ještě něco jiného. "Ty to víš?", překvapilo bubeníčka, ale nebyl si teď jistý, jestli oba myslí na to samé. "Vím, že si ještě s nikým…" Teď už zčervenal úplně. "Nemusíš se za to stydět. Buď na sebe hrdej.", uklidňoval jej. Kai si sice moc hrdě nepřipadal, třeba mu někdy dojde, jak to vlastně bylo myšleno. Ale byl rád, že to Aoi vzal dobře. "Tobě to nevadí?", pozvedl obočí. Kytarista na něj jen úsměvně pohlédl. "Řekni mi Kai, co si může takovej egoista jako já přát víc?" Na to se musel Kai taky usmát. Nastal další okamžik, kdy byl polibek na spadnutí. Pomalu se k sobě přibližovali. "Aoi?", ozval se Kai, když už se jejich rty málem dotýkaly. Bubeníček rychle přiskočil k plotně, jelikož už se dělo 'hrnečku vař', a taktak to stihl zachránit. Jen co se o všechno postaral, zahodil utěrku a se smíchem se vrátil do kytaristovy náruče. "Teď už mě můžeš konečně políbit.", položil mu ruce kolem krku. "To jsem rád.", přivinul si ho Aoi blíž k sobě. Jejich rty se konečně spojily.

"Kai, něco se-", vešel Uruha do kuchyně, ale rychle odtamtud vycouval. "Wow…", špitl si pro sebe. Kai s Aoiem, to pro něj bylo novinkou, normálně vidíval… Pak si ale uvědomil, že nic nepil. Přiběhl ke koupelně, klepnul a pomalu otevřel, tohle museli vidět. Jenže Reita s Rukim nevěděli o ničem, ti se měli taky pro sebe. Uru svěsil ramena. "No, a chudáček Uruha bude na ocet. To že je spravedlnost?!", lomil rukama ke stropu. "Tohle je horší než absťák." No, ještě že už si zavolal službu, aby mu dovezli něco na pití. Ano, jeho věrná tequilla už k němu jela. Stejně ale v kostech cítil, že mu bude cukat noha nejmíň do rána. Jako na zavolanou se ozval zvonek. "Jdu otevřít.", zavolal jen tak formálně. Jako by někdo mohl ten zvonek vnímat.
U vchodu stála pohledná usměvavá slečna s tabulkou v ruce. "Dob-", nestihla ani pozdravit. Uruha ji popadl, sklonil a vášnivě políbil. Poté ji zpět postavil na nohy, ty ji šokem sotva nesly. "Eh… promiňte… teď mi můžete vrazit…", omluvil se. "Věřte, že bych to udělala, kdybyste tak dobře nelíbal. Nespletl ste si náhodou službu?", dala ruku v bok. Uru nahlédl do tabulky. "Ne, nespletl." "Tak co si k tomu polibku budete přát?" Ještě pro jistotu poukázala na leták, aby neřekl, že ji celou. "Něco tvrdšího. Co byste mi doporučila?" Zamyslela se. "Co takhle tequilla?", zvedla obočí. "Trefa.", usmál se Uruha. Přinesla mu tedy z dodávky dvě lahve a vypsala účet. "Přejete si ještě něco?", zeptala se naučenou frází. "Vlastně jo. Mohl bych požádat o telefonní číslo?" "Budete chtít taky pomoct s výběrem?", zeptala se, jako by to byla samozřejmost. "Myslím, že jsem si vybral vaše.", usmál se. "A myslíte, že ho dostanete?", zvedla k němu oči. "Hm…mám vás ještě jednou políbit, abyste se mohla líp rozmyslet?" "Kdybych aspoň věděla, s kým mám tu čest…" Jasně že před sebou viděla vysokého mladého muže, jak se tak dívala, tak se jí i zamlouval, ale do tváře mu pořádně neviděla, jelikož světlo bylo za ním. Byl jí odněkud povědomý i po hlase, avšak nevzpomínala, kam by ho mohla zařadit. Udělal tedy krok dozadu a světlo odhalilo jeho tvář. Když ho poznala, znervózněla. Že se s ním někdy takhle potká, by ji napadlo možná tak ve snu. A že od něj dostane francouzáka, to už vůbec. "No, když mi tu podepíšete účet, tak třeba jo.", řekla nakonec. "Klidně se vám podepíšu, kam budete chtít.", usmál se. "Už se stalo. Po jednom z koncertů jste se mi podepsal na ruku.", řekla nejistě. "Tak teď jste mně uklidnila svědomí, že sem vás nepolíbil hned, co jsme se prvně potkali.", podepsal papír a vrátil jí složku. Utrhla mu ústřižek a nesměle na něj začala psát čísla. "Můžu poprosit na ruku?", mrkl na ni a nastavil předloktí. Trochu se uchechtával, jak ho lechtala propiska. Jen co dopsala poslední číslo, narovnal látku na její vestě, aby si přečetl jméno. "Budu se těšit, Kirino.", řekl nakonec, ještě na ni mrkl a zmizel v domě. Ona zůstala ještě chvíli opařeně stát přede dveřmi, a pak se vydala vyřizovat další objednávku.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shima Shima | Web | 13. července 2012 v 16:53 | Reagovat

n____n som strašne rada, ako to dopadlo ♥ ^^ ale pozor: Uru je môj! :DD ♥

2 Mari Mari | 14. října 2012 v 19:55 | Reagovat

nj, Uru sa nezdáá :D

3 Michi-chan Michi-chan | Web | 2. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

Hrnečku vař xD Kai a Aoi, jsou prostě jedineční x33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama