Dnes jsou sny skutečností

2. července 2012 v 20:53 | Bara-chan
Doufám, že tam nebudou chybky, přečetla jsem to jenom tak sběžně, chystám se na pokračování stanovačky :D
Snad se bude líbit


Pairing: AoixKai
Rating: +18
Koment: Aoi už dlouho tajně miluje Kaie, ale ten o tom nemá ani páru. Aoi se stále nemůže odhodlat, aby se mu vyznal, až se jednoho dne neudrží a svou lásku mu nevyjádří jen slovy...


"Už moc času nemáte.", hlásil jeden ze štábu. "Tak u tady těch sfouknem jenom začátky… vždyť to umíme.", protáhl se Ruki. "Tak fajn.", rozhodli. Pozkoušeli začátky písní, doladili zvuk a už šli do maskérny.

"Kam jsem si dal mobil…", rozhlížel se Kai kolem sebe. "Počkej, prozvoním tě.", nabídl se hned Aoi a už vytáčel číslo. Nic ale slyšet nebylo…až potom cosi zaslechli. "Počkej…", šel kytarista po tom zvuku, "myslím, že ti bzučí v tašce." Bubeník hned přiběhl k němu a skutečně telefon z tašky vylovil. Neskutečně se mu ulevilo. "Dík, si zlato.", pousmál se a odběhl si zavolat.
Aoiem však prošla vlna nadšení. Ta lichotka mu pořád zněla v hlavě, usmíval se od ucha k uchu, aniž by o tom věděl a měl před očima ten Kaiův zářivý úsměv… přemýšlel, proč mu to jen dělá… proč s ním musí tak cloumat… proč je tak těžké říct, jak je do něj blázen.

Halou se začalo nést intro. Postavili se do kruhu a provedli svůj obvyklý rituál. S jistým napětím ale hlavně natěšením jeden po druhém vcházeli na podium a mávali fanouškům, kteří horlivě skandovali.
Začali hned písní Tomorrow never dies. Fanoušci naprosto šíleli, bavili se, zpívali s nimi… byl to neuvěřitelný pocit.

Vysílení ale zároveň nabití tou zvláštní energií odešli do šatny, padli na sedačky a odpočívali. "Kai…", vstal rychle Aoi a šel mu pomoct. Nechal ho, aby se o něj podepřel a opatrně ho posadil k nim. Bubeníček byl doslova grogy. Zaklonil hlavu a opřel se, se zavřenýma očkama se snažil nabrat trochu sil, aby se mohl alespoň vypravit domů.
"Máš odvoz nebo chceš hodit autem?", ptal se Uruha, chvilku si musel na odpověď počkat. "Už jedu s Aoiem…", zamumlal a podal si kostku ledu. Lehce si s ní přejížděl po rtech, ale pak se jí začal chladit na krku a ve výstřihu, na horké kůži se rychle rozpouštěla a kapky vody stékaly pod triko. Nejspíš si ani neuvědomoval, co dělá, natož jak u toho vypadá. Nebo to snad tak vnímal jen Aoi? On z něj byl úplně mimo… Bubeníček byl tak sexy a roztomilý i přes to velké vyčerpání.
Ostatní se už začali rozprchávat. Kai toho využil a na pohovku se natáhnul. Chtěl jen na chvilku, než si Aoi sbalí věci, ale usnul, ani nevěděl jak.
Aoi přišel a viděl ho tam tak ležet, přemýšlel, jestli ho má vzbudit nebo ho vzít do náruče a odnést. Neudělal ale ani jedno, zůstal nad tou roztomilostí stát a zírat na miloučkou tvářičku a na to jeho štíhlé tělíčko… s těmi dlouhými nožkami…
Byl tak sladký. Spokojeně si oddychoval, sem tam cuknul s koutkem nebo se nějak zavrtěl. Kytarista z toho měl hotovou televizi, dokázal by se na něj takhle koukat celé hodiny. Ale trápilo ho nutkání. Nutkání dotknout se té krásy. Pohladit ho, políbit… Jenže jej nechtěl probudit…
Nezbývalo mu ale nic jiného, museli odtamtud odejít. Aoi se sklonil k té něžné tváři. Jemně mu prstem přejel přes měkké rtíky, hřbetem ruky jej párkrát pohladil po tváři. Bubeníček byl však hodně unavený a takový opatrný budíček by stejně asi jen tak někoho nevzbudil.
Vzal ho tedy do náruče, to už jeho víčka rozlepilo. "Aoi?", kouknul na něj a kolem sebe. "Usnul si. Budou tu zavírat, odvezu tě už domů." "Aha… děkuju.", zažvatlal se zívnutím a lépe se ho chytil kolem krku, když s ním začal scházet ze schodů.
"Kluci, počkejte ještě…", ozval se za nimi manažer. "Je potřeba, aby se někdo šel podívat do toho klubu… Už jste se na tom domluvili?" "Eh, my jaksi nevíme, že vůbec něco takovýho je…", zvedl Aoi obočí, ale nevadilo mu tam zajet. "Hm… A kde to je, já tam kdyžtak skočím." "No dneska ráno jsem to říkal Kaiovi." "Promiň, já na to zapomněl… jsem si to hned nezapsal a jak byl frmol…", omlouval se. Manažer však jenom v klidu mávl rukou, měl to už vymyšlené. "Tak to už je jedno… nevadí, pojedeš tam teda s Aoiem." Bubeníček přikývl a možná jen proto, že byl tak znavený, necítil a neslyšel, jak se kytaristovi náhle rozbušilo srdce.
Jenom on a Kai… takových příležitostí bylo málo a když už nějaké byly, tak se museli soustředit na práci nebo byly moc krátké. Teď s ním ale mohl mít volného půl dne…
"Kdy tam máme zajet?", optal se ještě. "Tak čím dřív… tak pozítří?" "To by šlo.", přikývl a už si Kaie posazoval do auta. "Měj se.", rozloučil se s manažerem a odjel.

"To už jsme tady?", probral se Kai u svého domu. "Jo, skoro celou cestu si prospal." Jenom se rozespale usmál. "Díky za odvoz… máš to u mě.", odpásal se a vystoupil z auta. Aoi mu podal věci z kufru a nemohl se ani na sekundu přestat rozplývat. Tak rozespalý, trošku rozcuchaný… a pořád se tak hezky kukal, usmíval… Jen si však od něj vzal své saky paky a s vidinou své postele šel do domu. "Měj se… pěkně se vyspi.", zavolal za ním Aoi. "Ty taky, dobrou.", zívnul bubeníček a dveře se za ním zavřely.

"Já vezmu auto. Tys mě vezl posledně.", domlouval se Kai s Aoiem na odvozu. "To nevadí, já to mám po cestě, nebudeš se přece zajíždět." "Vždyť je to jen kousek." "Za půl hodiny jsem u tebe. Zatím." "Ale-" V telefonu už se ozývalo jenom pípání. Bubeníček s úsměvem zakroutil hlavou a šel se radši nachystat.

"Mně by se tak zkrátily žíly, kdybych pro tebe jednou zajel.", zubil se Kai. "Ahoj.", pozdravil se s ním a už nasedal. Aoi na něj nenápadně mrkl. "Co kdyby náhodou, nemohl bych si tě vzít na svědomí." Ani mu nepřipadalo nějak vtipné, co řekl, ale bubeníček se tomu řehnil od ucha k uchu. Zůstal na něj koukat… ten úsměv… ten rozkošný ďolíček, co mu tančil na tváři, jak se smál… ta velká veselá kukadla…
Náhle se ale vzpamatoval a konečně nastartoval. A zase to přišlo, takové ty chvilky ticha, kdy oba nějak nevěděli, co říct. A i když něco řekli, ten druhý to jediným slovem či větou zabil a zase bylo ticho. Až jediným tématem, které se zdálo schůdné, a oba věděli, že si při něm budou mít co popovídat, byl předvčerejší koncert a nový singl.
"…do té haly by se vešlo víc lidí, než si naplánovali…" "To máš pravdu, ale zas aby se moc nemačkali…" Kai pokýval, ale zas na druhou stranu… "No, když si ale vezmeš, kolik fanoušků pak odcházelo… já bych se teda radši mačkal, než aby mi utekla oblíbená skupina." To Aoi taky… zvlášť pokud by tak mohl vidět Kaie… to by udělal snad cokoli. Byl tak rád, že ho má v kapele, i když na druhou stranu bylo poněkud bolestivé, stále s ním být, bavit se, koukat na něj… a přitom do něj být tak zamilovaný a bát se mu to říct…

Kdysi přemýšlel, co je vlastně skutečná láska. Kolikrát byl zamilovaný, slova "Miluju tě" řekl tolikrát… Ať už to byly dívky, muži, ať to bylo ještě na škole nebo když začínali s kapelou… Vždycky si tak věřil, myslel si o sobě, jaká není dokonalost sama, sebevědomí mu opravdu nechybělo. Říct někomu, jak po něm touží, byla hračka, byl si jistý, že zamrká a dotyčný či dotyčná mu padne kolem krku. Ale s Kaiem… najednou se bál. Ne že by o sobě pochyboval, stále byl sebevědomý… ale v hlavě se mu objevovala otázka "co když…?" a na několik způsobů. 'Co když není na kluky? Co když už někoho má? Co když se mu zas tak nelíbím? Co když řekne ne? Co když mě nebude brát vážně?', a zároveň s nimi i další, jako třeba'Co když ho někdy zklamu?' Záleželo mu na něm. Moc. Nedokázal na něj prostě vyhrknout ta slova.
Přemýšlel, snad písní by mu to mohl vyjádřit… ale to už přeci zkoušel a bubeníček to nepobral. Nebo že by to pochopil a ignoroval to? Nebo se mu na to styděl něco říct? Byl s rozumem v koncích…

"Tohle je ono?", ukázal náhle Kai prstem na velkou budovu. "Asi jo… Zeptáme se." Aoi zastavil na rozlehlém parkovišti a i s bubeníčkem zamířil dovnitř. Dveře byly ale zamčené, avšak odnaproti přiběhl menší chlapík s paklem klíčů.
"Už jsem vás čekal.", řekl a odemkl jim. "Budete chtít provést nebo…" "Zvládnem to sami.", pousmál se Kai, čímž kytaristu docela překvapil. "Dobře, tak mi potom přineste naproti klíče, a kdybyste mě hledali, stačí zavolat."
"Nechtěl jsem, aby šel s náma, posledně, když jsme s Uruhou byli v klubu na druhé straně města, tak měl plno divných řečí a narážek.", zašeptal Kai, jenom co zašli dovnitř.

"Co elektrika?", zavolal Aoi. "V pohodě.", přikývl Kai a ještě pozkoušeli světla. Podívali se i do ostatních prostor, kde by se mohli převléknout, nalíčit, rozehrát, rozezpívat… "Ty zrcadla jsou perfektní…", koukal se Aoi po stěnách. "Prej se tu nacvičujou tance. Spíš bych ale řekl, že profíci, než nějakej kroužek, podle toho, jak je to tu vybavený."

"Hm, je to tu větší, než jsem si myslel.", rozhlédl se kolem sebe, když dorazili na to hlavní místo, které potřebovali. "Jo, místa tu bude dost.", přikývl Aoi a už si to mířil k podiu. Vyšli na něj a rozhlédli se odtamtud. "Připomíná mi to trochu, když jsme začínali.", zaslechl Kaiův tichý hlas. "Jo… tamty kluby by se sem sice vešly nejmíň pětkrát, ale i tak… tehdy jsem mohl jenom doufat, že to dotáhnem tak daleko." "A dnes jsou sny skutečností.", objevil se bubeník vedle něj a s jakousi nostalgií v očích se rozhlížel kolem. Jeho pohled se pak zastavil na kytaristovi, ten to cítil a pohlédl na něj taky. Ale Kai se pak nějak vzpamatoval a pohledem uhnul.
"No, přicházet by bylo asi lepší odtud…", otočil se a kousek poodešel. Už si rozvrhoval, co by kde bylo, všechno si živě představoval.
"…co myslíš?", ohlédl se na Aoie, který stále mlčel. Byl nějaký zkoprnělý. "Aoi?" "Jo, to bude perfektní.", honem přikyvoval, když zase takříkajíc přišel k sobě. Ale stále měl před očima ten Kaiův výraz. Vypadal tak šťastně, bylo v jeho očích vidět, jak si váží své práce a taky těch, kteří s ním pracují. Jeho výraz byl uchvacující.

Cítil, jak těžce mu bije srdce. Jako by na něm měl obrovský kámen, ale přitom by ten balvan musel být lehoučký, jak pírko. Byli tam úplně sami, klidně by mu teď mohl vše říct. Ale slova jakoby se mu zasekávala v krku. Slova i dech, aby je mohl vyslovit. Prostě jen stál, jak přikovaný, a s úsměvem se na bubeníčka koukal.

Kai se jen pousmál, byl rád, že ho Aoi zase vnímá, otočil se tedy zpět a dál se zabýval představou a myšlenkami, co tu bude třeba upravit. Slyšel Aoie, jak jde k němu. Myslel si, že se jde taky porozhlédnout a promyslet, jak to pak všechno bude, jenže on se nezastavil vedle něj. Bubeníček cítil, že se zastavil těsně za ním. Jeho tělo… bylo tak blízko, až se ho letmo dotýkalo. Na krku cítil jeho horký dech, a pak… jeho ruce, pomalu se položily k pasu a zlehka jely přes bříško, dokud se nespojily a nepřitiskly jej ke kytaristovi.
Kai se teď ani nehnul. Jen těkal očima, ani ohlédnout se neodvážil. Bylo to sice příjemné ale… hlavou se mu hnalo, co to Aoi dělá?
Aoi jemně přejel nosíkem po jeho šíji, až do vlasů. Kai tak hezky voněl… Otevřel oči, viděl, jak se na jeho kůži objevily jemné pralinky, pomaličku mizely. Jenom lehoučce ho líbnul na ouško a viděl, jak mu husina znovu naskakuje. Pousmál se tomu a znovu ho rty polechtal, tentokrát sjížděl od ouška až k šíji.
Bubeníček se stále nehnul, byl jako zkamenělý. Cítil, jak mu po těle přebíhá jemný mrazík a cosi zvláštního v bříšku… Teď začínal chápat, proč se tomu říká "motýlci". Přivíral očka a zrychleně dýchal. Ale kytaristovi nerozuměl, proč to vlastně dělá?

Jen očkama se pomalu a nejistě podíval dolů na bříško, Aoiovy ruce jej jemně hladily. "A- Aoi?", vysoukal ze sebe. Kytarista však nevnímal, byl naprosto zaneprázdněn jím. Kai cítil, jak jednou rukou zajíždí pod tričko, a pak i druhou… Lehce jej hladil po bříšku, jedna jeho dlaň si ale našla cestu i na hrudníček, prstíky jemně zkoumaly hebkou kůži.
Kai tichounce vzdychnul, když se dotkly bradavky. Pomalu a zlehka po ní přejížděly, braly ji mezi sebe. Zavřel oči, dlouze vydechl vzduch, který už nemohl déle zatajovat.
Ale pořád nechápal, vždyť Aoi mu nikdy nic neřekl… "Aoi co… co to děláš?", řekl, když se trochu dostal z toho opojení. Kytarista najednou, jakoby se probral. V duchu si nadával, že vše pokazil… že se neměl nechat unést… Nechtěl vědět, co si teď o něm Kai myslí. Jenom se bál, aby to nebylo něco hodně… nepěkného, slušně řečeno.

"Promiň.", řekl, zklamání bylo v jeho hlase jasně znatelné. Odlepil se od něj, rukama opustil jeho tělíčko a tričko mu zpátky spravil. Ale když jej chtěl už pustit, Kaiovy ruce si ty jeho ke svému bříšku přitiskly. Stisk byl sice velmi nejistý, ale i tak. Byl tím gestem dost překvapený. A když pak Kai ještě mírně zaklonil hlavu a opřel se o něj, jakoby mu naznačoval, aby jej políbil na krk, byl už úplně paf.
Znovu tedy své rtíky přitiskl k té štíhlé šíji, bubeníček ji ještě více napnul. V tom tichu teď slyšel, jak tichounce vydechuje pootevřenými ústy. Nebyl si jistý, zda ho Kai nechá, ale zkusil rukama sjet níž. Nijak neprotestoval, nechal je putovat po svém tělíčku. Kytarista toho i tak trochu využil, chytil okraj trička a v momentě leželo na zemi. Jasně cítil, jak bubeník ještě víc znejistěl.
Vzal jeho bradu mezi palec a ukazováček, jemně si k sobě otočil jeho tvář. Pohlédl do ní, v těch velikých očkách měl zmatení a onu nejistotu, rozeznal i jakési obavy. Naklonil se k němu a políbil jeho měkoučké rtíky. Polibek byl sotva znatelně oplacen, ale po chvíli bubeník jeho ústa s lehkostí přijímal a polibky mu vášnivě oplácel.
Otočil se k němu celý, jeho ústa přitom ale neopustil ani na moment. Obtočil kolem něj paže, dlouze mu jimi přejížděl po zádech.

Aoi mu zajel až do kalhot. Hladil jeho zadeček, jemně ho stisknul. Stále bubeníčka líbal, ale už mu při tom rozepínal pásek. Kalhoty sjely dolů, až přezka při dopadu zacinkala. Kai jej přestal líbat, trochu se od něj oddálil a koukal na něj, jakoby se mu z obličeje snažil vyčíst, co chce udělat. Aoi mu položil dlaň na hrudník, stále se mu díval do očí a přitom rukou sjížděl níž. Lehce přejel přes boxerky, viděl, jak v ten moment přivřel oči. Udělal to znovu, jeho reakce ho vzrušovaly. Potřetí už mu však zajel do boxerek a uchopil jeho mužství. Pomalu si hrál s jeho špičkou, viděl na Kaiovi, jak zčervenal, když vzdychnul.
Ale na chvíli s tím přestal. Vzal Kaie za ramínka a naznačil, aby šel dolů a sám se povysvlékal. Bubeník se obával, co po něm bude chtít, ale kytarista šel dolů s ním. Ovšem on zůstal klečet, zatímco jemu naznačil, aby se rukama podepřel a byl na čtyřech.
Kai to udělal, ani netušil proč. Prostě mu důvěřoval, ale i tak mu srdíčko splašeně tlouklo. Neodvažoval se odhadovat, co teď Aoi bude dělat. Docela se styděl, byly v něm obavy, ale nebál se tak úplně. Věděl, k čemu nejspíš dojde, ale trochu ho škádlila zvědavost. Navíc, byl to Aoi, dobře ho znal a lhal by, kdyby řekl, že se mu nelíbí a že ho nemá rád.

Kytarista mu sundal boxerky, vzal znovu do rukou jeho úd a začal ho třít. Kai vzdychal, prohýbal se v zádech. Jeho dech se zrychloval, ústa zabořil do paže ve snaze ztlumit vzdechy, nemohl je zastavit, hlavou mu proběhlo, co to s ním Aoi dělá? Jasně že věděl CO, ale nerozuměl… jenom se dál nechal unášet jeho letmými polibky a těmi příjemnými pocity, které stále více sílily a nutily ho být ve stále větším napětí.
Kytarista se usmál s jistým spokojením, ještě trochu zesílil stisk, nechal se vést jeho reakcemi. Vnímal, jak se tělíčko pod ním napíná. Na ruce mu začala ulpívat tekutina, ještě trochu přidal a po chvilce Kai hlasitě a přerývaně zavzdychal a vyvrcholil.
Nestačil se ale ani rozdýchat a pořádně si uvědomit, která bije, když ucítil jemné tahy prstů kolem otvoru a přes něj. Znovu zavřel oči, tiše vzdychal.
Aoi jej chvíli dráždil, ale pak do něj opatrně dvěma prsty vstoupil. Bubeníček hlasitě zasténal, lokty se mu podlomily. Aoi mu zulíbával ramínka, druhou rukou jej hladil na bříšku a hrudníčku, dráždil mu bradavku.
"Neboj, uvolni se.", zaslechl Kai těsně vedle ouška a na to na něm lehký dotek rtů. Cítil, jak kytarista v něm pomalu prsty pohybuje, snažil se dát na jeho radu a uvolnit se. Opravdu to bylo lepší, ale pak znovu zalapal po dechu, když Aoi přidal další prst.

"Kai… asi ti bude vadit, že nemám kondom...?", zeptal se tiše, nevědomky se jakoby provinile kousl do rtu. "Já mám…", zvedl se a natáhl po kalhotách. Ze zadní kapsy vytáhl peněženku a z ní maličký balíček. Vždycky nosil, "kdyby náhodou", jak říkal Reita, který nosil rovnou dva.
Podal jej Aoiovi a pohlédl na něj. Jeho oči, jeho hluboký tajemný pohled ho uvěznil, nemohl očima uhnout, dokud jimi neuhnul on.
Aoi si prezervativ nasadil a položil bubeníčka na trička, aby neležel na holé zemi. Kaiovi došlo, že mu klidně mohl říct, že mu to bez kondomu vadí a zatajit mu, že má. Netušil, proč to neudělal, ale věděl, že kdyby se ta scéna opakovala podruhé, klidně i potřetí, udělal by zase to samé.
Aoi na něj nalehl, hluboce jej políbil. Rtíky párkrát přejel po tom dlouhém krku, než se vrátil zpět k jeho rtům. Rukou sjel po boku až na zadeček, chvilku se na něm zdržel, ale pak jel níž. Vzal ho pod kolínkem a nožku mu pokrčil, aby k němu měl lepší přístup. Přiložil mu svou chloubu k otvoru a pomalu do něj pronikl.

Kai se v tu chvíli prohnul, hlavou uhnul na stranu, až mu do obličeje spadlo pár pramínků jeho tmavých vlásků. Z hrdla mu unikl hlasitý sten, ale stačil si uvědomit, že se svým hlasem slyší i Aoiův. Cítil, jak mu z tváře odhrnuje vlásky, jak jej bere za bradu a jeho tvář si otočil zpět k sobě.
Otevřel oči a pohlédl na něj. Kytarista se k němu sklonil a lehce políbil jeho rtíky, čelem se opřel o to jeho. "Miluju tě.", zašeptal a na kousek se vzdálil, aby mohl vidět jeho výraz. Bubeníček vypadal trošku překvapeně, sotva znatelně mu na chvíli cukl koutek do úsměvu a stále na něj koukal těma svýma kukadlama. Aoi mírně přirazil a sledoval jeho tvář. Jemně pokrčil obočí a zavřel oči, z pootevřených úst mu vyšlo zasténání, ovšem pak už se na něj znovu koukal. Kytarista začal pravidelněji přirážet, jemně zulíbával jeho rtíky i tělíčko.

Kai tu mírnou bolest nevnímal, tak nějak s ní počítal a stejně se tomu nedalo říkat bolest. Spíš jakýsi zvláštní tlak, který přicházel s každým přírazem. Ovšem pod ním se skrývalo něco, co by jej donutilo přirážet samotného, kdyby Aoi nezačal.
Ruce držel pevně přitisknuté kolem jeho zad, oplácel mu hluboké polibky, přijímal ve svých ústech jeho jazyk a sám si s ním pohrával. Aoi si troufl zrychlit tempo, lépe si k sobě bubeníčka přisunul a přírazy trochu i zesílil. Spolu s ním hlasitě vzdychal, tiskl se k němu, tak jemně a s láskou se toho tělíčka dotýkal.
Těla obou dvou naplňoval žár vášně, vzájemně si způsobovali tolik pocitů, kterými se nechali unášet kamsi do neznáma.

Kai byl v naprostém opojení, cosi zvláštního a velmi příjemného naplňovalo celé jeho tělo. S každým přírazem se více napnul, více k sobě kytaristu tiskl. Čím dál hlasitěji sténal, své svaly téměř nemohl ovládat. Už by mu bylo i jedno, kdyby je kdokoli přistihl, ani se nestyděl před Aoiem hlasitě vzdychat a dávat najevo, jak vše prožívá.
Ani netušil, jak tím ale Aoie vyburcoval. Měl co dělat, aby se krotil a nezačal hned divoce přirážet, přírazy raději zrychloval a prohluboval postupně, aby si bubeníčka hned neodrovnal. Cítil, že orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat, mohl se jen snažit ho oddálit.
Bubeníček ani nestíhal přijímat jeho polibky, jeho tělo si s ním dělalo samo, co si zamanulo. Samo se prohýbalo, zatínalo svaly. Náhle nevědomky zaryl nehtíky do kytaristových zad, celý hrudníček se mu nadzvedl, zaklonil hlavu a nechal z hrdla unikat přerývané zavzdychání, z bříška ucítil stékat tekutinu. To bylo poslední kapkou i pro Aoie, stah svalů, kolem jeho erekce a svíjející se pod ním Kai. Nemohl déle vydržet a vyvrcholil téměř s ním.

Zůstal ležet nad tím štíhlounkým tělíčkem, objímal ho, pomalu se vydýchával, nechal v sobě doznívat orgasmus a zároveň při tom nasával bubeníčkovu krásnou vůni.
Kai se začal vzpamatovávat, uvědomovat si, co že to vlastně dělal, nebo spíš dělali. Začínal se trochu stydět. Když se Aoi začal zvedat, aby na něj pohlédl, radši zavřel oči. Nevěděl, proč se mu stydí podívat do očí, vždyť by bylo těžké rozhodnout, který z nich to víc a hlasitěji prožíval. A začal si Aoi… i když on ho nechal a vlastně ho i pobídl, aby pokračoval.
Nestačil ale přemýšlet, ucítil dotek plných a měkkých rtů na těch svých. Pootevřel ústa a nechal do nich proniknout jeho jazyk. Pak už se na něj ale kouknul. Netušil, co čekal, že v jeho tváři uvidí, ale byla v ní spokojenost a láska. Mírně se usmíval, hladil jej po vláskách, občas líbnul na rty či tvář. Tak pěkně se na něj díval, s takovou něžností ho laskal. Kai si vybavil jeho slova, skutečně mu řekl, že ho miluje. Ale už nemusel nic říkat, bubeník to viděl i cítil.

"Asi bychom měli jít…", řekl Aoi tiše. Teď se Kaiovi rozsvítilo. "Tak to bychom měli, než sem někdo vtrhne." Začal se sám sobě divit, jak mohl udělat něco takového jen tak, nerozvážně. "Je zabouchnuto a klíče mám já.", uklidnil ho kytarista. "Ale kdyby náhodou…" "A taky ať to není divný, že jsme tu nějak dlouho." Sice netušil, jak dlouho tam byli, čas v jistých chvílích naprosto ztratil význam, ale tušil, že chvilka to rozhodně nebyla.
"Jujky, Aoi, promiň…", tvářil se provinile, cítil jak mu tváře opět rudnou. "Ale za co?" "Eto… za ty záda…", sklopil stydlivě pohled. "Nic se neděje," usmál se Aoi, "jenom ať to tam je. Ostatně, dalo by se říct, že si za ně můžu sám.", pomohl mu ze země. Trošku se dali do kupy, upravili se a ještě než odešli, tak se tam naposled rozhlédli.
"Ehm… myslím, že akustika tu bude taky dobrá.", špitnul Kai, kytarista jej jen s úsměvem vzal kolem ramen.
Vrátili klíče a s oním mužem se domluvili. Aoi zavezl bubeníčka domů a pak už jel k sobě.

Ale tam na něj padlo cosi zvláštního. Přemýšlel nad celou událostí, co to vlastně udělal? Až teď mu došlo, že ho prostě a jednoduše přefikl a ještě se mu při tom stihl vyznat… Ale pořád mu to vrtalo hlavou. Sám sobě se musel zasmát, vyjel po něm a přitom ani neměl kondom… pak si zas řekl, že to tak bylo asi lepší, protože si mohl být jistý, že si o něm Kai nebude myslet, že to měl celé naplánované.
A Kai celý mu vrtal hlavou. On… jen tak ho nechal, aby se ho dotýkal. Zamyslel se nad tím, je snad zamilovaný i Kai do něj? Nebo se mu prostě styděl či bál říct ne… Vypadalo to tak, bubeníček byl hodně nervózní, ale zase vypadal, že TO chce… Aoi si jen pomyslel, že kdyby Kai alespoň trochu tušil, jak moc s ním mává…

Další den se už měli všichni sejít ve studiu, bylo potřeba přehrát si pár písní a upravit tracklist na další koncert. Pomalu se všichni scházeli, chyběl už jen Kai. Kytarista byl dost nervózní, bál se, že se neukáže, že ho třeba nechce vidět… Ale nikomu nepsal, že nepřijde a měl ještě deset minut.
Ale Kai už tam byl. Chvilku se na Aoie koukal přes okno a pak už vešel dovnitř. Normálně se jako vždycky s ostatními pozdravil a usadil se za bubny. A když hrál… byl rád, že má písně tak zažité, jelikož vůbec nevnímal, co dělá.
Jen stále sledoval Aoie. Měl před očima jeho tvář, jeho láskyplný výraz, slyšel jeho hlas, jak mu vyznává lásku, slyšel jeho sténání. Koukal se, jak rukou přejíždí po krku kytary… začaly ho napadat věci, na které takhle běžně nemyslel. Sledoval, jak se kytarista vlní v rytmu hudby… vždycky mu to připadalo sexy a teď obzvlášť.
Zamyslel se, viděl všechny momenty, kdy k němu Aoi byl tak pozorný, kolikrát mu pomohl, k nikomu se nechoval tak, jako k němu. A vlastně… Kaiovi došlo, že on sám k nikomu taky ne. První, za kým šel, byl vždycky on. Ať už chtěl s někým nakupovat, někomu uvařit nebo i když něco potřeboval. Asi pro něj taky nebyl jen takový přítel…
A když si vzpomněl na včerejší odpoledne… na podiu… začal po něm toužit. Chtěl ho znova cítit v sobě… chtěl, aby se ho dotýkal a chtěl se sám dotýkat jeho. Líbat jeho plné rty…
"Kai?", otočil se k němu Ruki. "Eh… promiň… já…" "Není ti špatně?", zeptal se Reita starostlivě, kytarista by mu v ten moment nejradši nacpal basovku do krku, to on se na to přece chtěl a měl zeptat. "No… trochu se mi motá hlava, asi málo piju… a to dusno…", začal se vykrucovat. "Zvládneš to? Nebo to necháme na zítra?", zeptal se rychle Aoi, než ho zase basista předběhne. "To zvládnu… mužem třeba skončit dřív." Kytarista se cítil trochu zmatený, bubeníček se na něj při odpovědi skoro ani nepodíval.

"Jo, a nezapomeňte, zítra večer se jde zapíjet.", upozornil Ruki. "Super! A co vlastně?", chytl se toho Uruha. "Další rok, co mám Korona.", zamrkal prcek a i s Reitou odešel. "No jo… a za chvíli bude to samý mít Reita s Keiji…", zapřemýšlel se Uru. "No nic, takže zítra. Mějte se!", zamával jim a už byl taky pryč. Aoi s Kaiem tam zůstali sami.
"Uhm… Kai, to včera-" "Já tebe taky.", vyhrkl na něj. Dřív než se stačil kytarista vzpamatovat, už jej líbaly ty měkké rtíky. Štíhlé tělíčko bylo přitisknuté na něm, ruce měl obtočené kolem krku, cítil jeho prsty, jak si pohrávají s pramínky vlasů. Hned mu začal polibky oplácet, víc si jej k sobě přitiskl.
Aoi se pak zůstal koukat do té tvářičky před ním. Jemně jej pohladil a usmál se. "A dnes jsou sny skutečností.", zašeptal. Kai na chvilku sklopil pohled, ovšem kytarista ho vzal za bradu a lehce políbil. "Můžeme jít nahoru…", navrhl mu, "nebo zajet ke mně…" Vidina celé noci strávené společně ho víc než lákala. "Pojedeme k tobě…", rozhodl se Kai, měl na mysli to samé. Lehce se usmál, líbnul ho na rtíky a s láskou objal.


THE END
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mari Mari | 15. října 2012 v 14:30 | Reagovat

(≧ω≦)~ nejak tak môžem vyjadriť moje pocity.. :3

2 YUUCHI YUUCHI | Web | 23. července 2013 v 15:19 | Reagovat

Tahle je taky boží~! Tu jsem přečetla dvakrát~! ^^
Píšeš úplně úžasné povídky a ten konec!! ^^

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 18:31 | Reagovat

Strašně moc kawai :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama