Someone in the offing

8. června 2014 v 6:46 | Bara-chan
Povídka pro mojí dear nee-chan :33


Pairing: Uruha x Ryu (MoNoLith)
Rating: +18
Comment: Uruha je téměř "dokopán" na ples své bývalé školy. A ač si zprvu myslel, že to bude jen otrava a nuda... večer se přeci jen ještě vybarvil...


"Jak já tyhle akce nenávidím… Vážně tam musím jít?" "Jo. Přesně tak, musíš.", začala mu sestra rovnat ledabyle uvázanou kravatu a pokrčený límec. "Ještě sako." "Jsem jak kašpar." "Aspoň jednou vypadáš jak chlap." "Hele, taky si tu můžu sednout a jsem zvědavej, jak mě odtáhneš…" "Fajn, tak se navlíkni, jak chceš." Vzdala to… Už jí bylo jedno, jestli si půjde klidně i v teplákách, hlavně aby už se vypravil.
"Co vlastně proti tomu plesu máš?" "Ani ne tak proti tomu plesu, jak proti tomu, kdo ho pořádá… Nemám ani v nejmenším zájem se vidět se spolužáky ani učiteli…" "To přežiješ… Kdyžtak můžeš zůstat se mnou a holkama…" "To už bych rovnou mohl zalízt do kurníku- Au… tohle bolelo…" "Taky že mělo… A padej už…"

"Kouyou!" "Uruha… jmenuju se Uruha…", procedil Uru tiše skrz zuby, ale hned na to nahodil ukázkový úsměv. "Ale ahoj! Tak rád tě vidím…" Div že si jeho bývalý spolužák nevšiml, jak je ono slůvko "rád" ironické. "Tak já nebudu rušit.", pousmála se jeho sestra a vyrazila hledat kamarádky.
"Vypadáš… no… jinak…" "Taky už nemám patnáct…", odkašlal si. "Pravda… Všichni jsme tak rychle vyrostli… Hele, pamatuješ si, jak jsme-" "Ne, nepamatuju. Pokud vím, tak jste mě ze všeho vynechávali…", sevřel pevně sklenici se šampaňským a rozhlédl se, zdali někde neuvidí sestru. I ten její slepičí uhihňaný spolek se mu teď zdál milejší.
"Eh, promiň, Kou-" "Uruha…" "Uruho… Ale byli jsme tehdy puberťáci… Pojď, teď už tě ostatní budou jistě rádi vidět…" Jen protočil panenky a přemýšlel, zdali má vůbec cenu si ten falešný úsměv uchovávat. Na druhou stranu… když už nic, třeba je tím aspoň naštve, když si do něj budou chtít rýpat.

"Ale, koho to tu máme! Kouyou!" "Uruha!" Začínaly mu téct nervy už jen z toho ustavičného opakování své přezdívky. "No tak sorry, vždyť se tak moc nestalo…" "Stalo." "Fajn… Hele, poznáváš mě ještě? Jsem-" "Vím, kdo jsi. Vůbec ses nezměnil." "A mě?" "To, že mám o deset let víc, neznamená, že jsem slepej." "Hele lidi, on se nezdá…", poplácal ho po paži jeden ze spolužáků, "kačence nějak narostly křidýlka…" "Spíš se nám zobáček vytáhl poněkud nahoru…" "A taky mi nějak začala vylítávat pěst…" "Oh, pan si hraje na drsňáka…" "Já si na rozdíl od někoho nepotřebuju na něco hrát…", usrkl Uruha ze sklenice. Tenhle nucený rozhovor ho pěkně štval.
"A co že teď vlastně děláš?" "Začínám se nudit. Doufám, že vám nebude vadit, když se na chvíli vzdálím.", pousmál se a oddechl si, když byl z toho dusna pryč.Radši se šel podívat po něčem na zub, když už nic, aspoň najíst by se mohl.

"Co-" Z kousku dortu, který se tak pečlivě snažil nabrat, byl najednou jen rozpláclý kus čehosi, když do něj někdo v nepozornosti žduchl. "Sakra… promiň, nechtěl jsem…" "Ještě abys chtěl…", prskl, ale pak když se koukl, komu ten hlas vlastně patří… "V pohodě, vždyť se nic nestalo.", prohodil a začal si teda nabírat nový.
"Um, chceš taky?", optal se pak nejistě, když viděl, že vedle něj jen tak nečinně postává. "Jo, ale klidně počkám…" "Podej mi talířek, naberu ti taky…" "Díky, ale to je dobrý-" "Chceš riskovat, že ti to žduchnutí oplatím?" "Ale já to neudělal schválně!", bránil se mladík, ale musel se smát, věděl, že ho jen pošťuchuje. "Kdo říká, že já bych to schválně udělal… Umím být i nešika…" "Tak kdoví, jestli ti to nespadlo jen tvou nešikovností…" Uru se na něj ohlédl a probodl pohledem, ne však nijak ošklivým, spíš provokativním, a dal mu jeho talířek do rukou.

"Doprčic… myslím, že mám po chuti…", vydechl mladík, když viděl, jak si to k nim míří tříčlenná partička. "Máš s nima nějakej problém?" "Těžko říct, jestli oni se mnou nebo já s nima…" "Ale, koho to tu máme…" "Kde máš brejle? Maminka ti je zapomněla nasadit?" "Jděte do háje-" "Nebo co…" "Nebo ti jednu vlepím.", hukl na ně Uru. "To určitě-" "A tobě taky. Chceš to vidět?" Jeho pohled byl tvrdý a ruka nachystaná jen vyrazit a přistát na tváři. "Hele klid, jo…" "Tak odpal…"
Mladík si jen vydechl. "Dík, ale to jsi neměl… vždyť je jedno, co si myslí…" "Jasně. A za deset let tu budeš stát, s talířkem v ruce, koukat na ně, jak tě támhle u okna s klídkem pomlouvají, vytahují věci z minulosti a přemýšlí, čím tě vytočit a o půlnoci přede všema ztrapnit, stejně jako se jim to povedlo na maturáku. Neudělej tu samou chybu jako já." "Počkej ty… deset let- Kolik ti je?" "Pětadvacet." "Heh… Aha…" "Mám ten údiv brát jako kompliment?" "Zřejmě ano…"

"Hele ty…" "Ryu…" "Ryu, nechceš odsud někam vypadnout? V klidu pokecat, dál od těch rejpalů…" "Jednoznačně ano… Akorát studovna i třídy budou zamknutý…", zamyslel se, ale pak ho něco napadlo. "Na ošetřovnu se možná dostanem…" "Fajn…"
"Jak to, že je vlastně odemčeno?" "Ples… Posledně tu prý někteří profesoři vyspávali kocovinu… Kdyby si nenechali odemčeno, těžko by se nalití dostali dovnitř…" "Chytrý…"

Usadili se na pohovce a nastala ta divná chvíle ticha. Ryu si jen usrkl šampaňského, ale čím horlivěji přemýšlel… "Kvůli čemu jsou vlastně na tebe takoví?", zaslechl pak vedle sebe. "Kvůli všemu… Možná kvůli tomu, že tak úplně nejdu s davem… možná proto, že jim hned nedám do držky, když otravují…" "Spíš bych řekl, že zrovna do tebe rýt nebudou… Vypadáš skvěle, máš supr vlasy… Působíš, že by se s tebou chtěl bavit každej…" "No jo, ale… tady jsou barevný vlasy, piercingy, tetování a podobně v podstatě zakázaný… Teda, není to v řádu, ani se za to neurve hlava, spíš… Když máš nerozhodnou známku a působíš vzorně, můžeš být úplně blbej a dostaneš tu lepší. Stejná situace, ale vypadáš jak rebel… můžeš umět, co chceš, a dostaneš tu horší. Moji rodiče si s tím hlavu nelámou, stačí jim vědět, že nejsem lajdák, a že to chci někam dotáhnout… jenže jejich rodiče to hrotí. A závist… je závist…" "Ale stejně rád provokuješ… To se mi líbí…"

"Proč vlastně ryli do tebe?" "Vzhled… a nejspíš protože je to prostě bavilo. Včas jsem se nebránil, až to začali brát jako samozřejmost. Teď, když jim odseknu… už to nemá smysl, když u nich nemám ten respekt od začátku." "Vzhled? Taky jsi chodil s modrou hlavou?" "Ne, ale řekněme, že měli vlastní názor na to, jak by měl vypadat hezkej kluk, a já do jejich šablony nezapadal." "Cože, ty?" "Jop." "Nesmysl… nebo závist…"

Starší to nechal bez komentáře, jenom se lehce pousmál. "Ze začátku si říkáš nesmysl a závist, na konci už tomu věříš…" "A teď? Neříkej, že tě to pořád žere, nebo si budu myslet, že doma nemáš zrcadlo…" "Teď už na ně kašlu, ale stejně, když jsou někde poblíž, začíná se mi vařit krev." "Tak tady můžeš být v klidu… Jenom aby jim nepřišlo divný, že jsme tak náhle zmizeli, trochu to vypadá…" "Myslíš, že si začnou něco domýšlet?" "Vím… jednou už mě s klukem načapali…" "Přímo… při tom?" "Ne, až tak naštěstí ne… Vyjeli jsme po sobě a nezamkli se…" "Tak teď už si, předpokládám, dáváte bacha…" "Není potřeba… už spolu nejsme." "Promiň…" "Ne, to je v pohodě… už je to nějaká chvíle…" "A momentálně nikdo na obzoru?" "Ani ne… I když… Možná by mohl být, ale vlastně ani nevím, jak se jmenuje…" "Někdo ze školy?" "Jo, chodil sem…"

Uruhovi trošku začalo docházet… ale nebyl si tak úplně jistý… "A víš o něm, že je na kluky?" "Slyšel jsem, jak se o něm tak baví… a taky předpokládám, že nikoho nemá, když přišel se sestrou, a pak tu tak o samotě postával…" "Nejmenuje se náhodou Uruha?" "Jo, myslím, že tak nějak se vztekal, aby mu říkali…" "Proč zrovna on?" "Je milej, hezkej… Myslím, že bych si s ním měl i co říct… A kdyby nešlo jen o úlet, jistě by dokázal být i věrnej… Jen nevím, jestli by mu nevadil ten sedmiletej rozdíl…" "Myslím, že to je to nejmenší…" "A je něco, co by mu mohlo vadit?" "Snad jen to, že se sotva poznali… i když to se dá taky přehlídnout…" "Záleží, jestli by to chtěl…" "A co když ano?"

"Um… asi jsem si pustil pusu moc na špacír…", pousmál se Ryu. "Možná ta čokoláda… víš, že působí jako afrodiziakum?" "Těžko říct, jestli víc čokoláda nebo to šampaňský…" "Jedna sklenička… pořád jsem střízlivý." "To je dobře…", záludně se Uruha pousmál. "Co kdybych si teď pustil pusu na špacír já?" "Budu jenom rád."
Jeho společník se sice usadil pohodlněji, aby mu mohl naslouchat, avšak Uru měl na mysli zcela něco jiného. Vstal z pohovky a sehnul se nad něj. Přitáhl si jej za kravatu a vtiskl mu na rty lehký polibek, a za ním další… a neváhal je prohlubovat. Rukama mu sjel přes hrudník a bříško, přičemž mu rozepnul košili, nespěchal, pomalu knoflíček po knoflíčku, až dokud si mohl užít doteku na holou kůži. Hned za tím se ale neváhal pustit do rozepínání kalhot…

Ryu se na moment nadzvedl, aby mu je mohl stáhnout dolů, ale přišlo mu, že je jeho společník poněkud pozadu… příliš oblečený na tuhle situaci… "Co takhle si taky odložit…?" "Stydíš se snad?" "Ne, jen mi ta látka překáží ve výhledu." "Lepší?", sundal si Uru vestičku. "Ještě trochu…" "Hm… a teď?", shodil i košili. "Mnohem…" Jen se lehce usmál a usadil se mu mezi stehny. Zulíbával mu bříško, zatímco jej hladil na stehnech…
Mladík si ale chtěl taky sáhnout… jeho ruce mu byly ale uvězněny. "Uru…" "Počkej si…", dostalo se mu odpovědi a umlčení polibky. "Jak dlouho?" "To záleží na tobě…", pousmál se starší a vjel mu rukou do boxerek, načež mu ten kousek látky stáhl dolů. "Na mě?" "Přesně tak…", olízl si rty a pojal jeho mužství do úst.

Cítil, jak se mladíkovo tělo zachvělo a napjalo, a po chvilce i jeho ruce ve vlasech. Ryu se prohýbal v návalech rozkoše, zkousal si ret ve snaze se utlumit. Uruhova ústa jej přiváděla do neznáma a nejen ústa, ale ji jeho nádherné ruce. A v čím větším byl napětí, tím Uru ještě přidával… a ještě více jej tak zachvacoval rozkoší.
Mladík mu sevřel rameno, druhou rukou si málem začal sám určovat tempo. S každým tahem těch sametových úst měl pocit, že se rozskočí, ale ono se to stále kupilo… Nemohl už ovládat svůj hlasitý dech, sotva že dokázal udržet hlas v hrdle… A pak to konečně přišlo, to blažené uvolnění… Se zavřenýma očima se z prohnutí zpět uvolnil a pohodlně položil do sedačky.

Jen chvilku na to pocítil polibky na tváři a ruku putující mu po hrudi. Neodolal… vrhl se na ty nádherné rty a konečně se přitiskl k jeho tělu a mohl se ho nabažit.
Ale jen co aspoň částečně utišil své touhy a dokázal se od něj odtrhnout, vstal, za ruku jej vytáhl ze sedačky, věděl o lepším místu…
Usadil jej na postel a zatáhl za nimi závěs. S lehkým pousmáním si přisedl vedle něj a rukou zamířil rovnou k pásku a bez jakýchkoli cavyků mu ho začal rozepínat. Uru neváhal, jen co měl rozepnuté i kalhoty, vytřepal se z nich i s boxerkami, ulehl na matraci a mladíka stáhl s sebou. Vpíjel se do jeho sladkých úst a nechal se jím hýčkat.

"Ryu?", vydechl. "Hm…?" "Máte tu gel?" "Jsme na ošetřovně… tak doufám, že tu nějakej bude…", pousmál se mladík, vtiskl mu hluboký polibek a na chvilku ho opustil, než se vrátil i s tím, co potřebovali.
"Chtěl tu někdo tohle…?" "Jo, a ještě bych k tomu prosil toto…", chňapl jej Uru za boky a povalil na matraci. "Uke už jsi byl?" "Připadá ti, že ne?" "Jen se ptám…", navlhčil si prsty a zamířil mu k zadečku. Pomalu do něj jedním prstem pronikl, zatímco mu vtiskal lehoučké polibky na šíji a záda, po chvíli se odvážil přidat další.
Ryu se málem chvěl v nedočkavosti na jeho vpád… Už teď si užíval každého toho pohybu jeho prstů, na kůži mu naskakovaly drobné pralinky díky jeho letmým polibkům… A když v sobě pocítil další prst, neubránil se tichému vzdychnutí a v momentu se v něm nakupilo jednou tolik chtíče…

Jeho milenec už to však taky nehodlal protahovat. Nasadil si prezervativ, který vždy pro jistotu nosil při sobě, použil ještě trochu gelu na své mužství a nechal jej, aby mu nohy obtočil kolem boků a pomalu dosedl. Přidržel jej kolem pasu a chviličku na to už vnímal, jak se zvedá a pomalu dosedá.
Z úst se mu draly vzdechy, musel uznat, že mladík si je dobře vědom svých boků. Sledoval vzrušení v jeho tváři, cítil, jak mu prsty zarývá do kůže… avšak až hekticky zrychloval… Uruha si chtěl užít, ne jen se během chvilky dohnat k orgasmu a hotovo…

Než se Ryu stačil nadát, najednou se ocitl uvězněný pod Uruhovým tělem. Zůstal mu hledět do tváře, vypadal, jakoby stále byl v tom momentu překvapení. Uru ho ale nenechal ani se probrat a uzmul si jeho ústa, načež začal i s pomalejšími přírazy. Mladíkovo tělo si brzy žádalo víc, ale on ho nenechal… trýznil ho, jen pomalu přidával na tempu, a ruku mu chytil za zápěstí a uvěznil vedle hlavy, když s ní chtěl sjet mezi jejich těla a dopomoct si jinak.
"Uru, já~", vydechl, ale dál se nezmohl, musel opět zatajit dech… Volnou rukou mu málem zarýval nehty do kůže, stehny mu svíral boky, prohnutý v zádech a v tom napětí div že byl schopen vůbec něco vyslovit.

Uruha už ale musel přidat na tempu… sebe takhle trýznit nedokázal. Čelem se opřel mladíkovi o rameno, snažil se hlas udržet v hrdle, ale nemohl mu zabraňovat pořád, zvlášť když jej mladík v sobě ještě silněji stiskl. Tělo pod ním se však náhle uvolnilo, a ani jemu už to dlouho netrvalo a zhroutil se na něj.

Teď byli akorát zralí takhle usnout. Nechtělo se jim ani hnout, nikam jít, vracet se do té společnosti rejpalů… "Ryu?" "Hm?" "Chce se ti tam ještě vracet?" "Ani ne, stejně jsem chtěl tak po půlnoci odejít… Ty bys ale asi měl, že? Kvůli sestře…" "Ona to beze mě vydrží… A kolem půlnoci už snad bude mít nějak popito, aby se nechala přemluvit, abychom vypadli…"
"Uru?" "Copak…?" "Uvidíme se pak ještě?" "To nevím… ale příští týden bych třeba v pátek mohl mít tak náhodou cestu tady kolem…", pousmál se. "Teď jsme ale ještě tady a do půlnoci máme taky čas…" "To bychom ho měli nějak užitečně využít…", usmál se i Ryu, obtočil mu ruce kolem krku a vychutnával si jeho sladkých polibků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 22:05 | Reagovat

Takové sladké to bylo...jen ta šikana nešikana mě trochu zmátla :d ale japonci no :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama