Colours of love 1. díl

4. května 2015 v 9:00 | Bara-chan |  Colours of love
Taakže první díl :) Doufám, že se vám bude povídka líbit :)




"Pan Matsumoto?", vykoukla ze dveří slečna v kostýmku s uhlazeným drdolem. Poupravila si brýle a pohledem sjela drobnou osůbku, co tak rychle vyskočila ze židle. "Můžete dál."
Vydechl, na honem se ještě poupravil a nechal se uvést do kanceláře.
"Dobré odpoledne, posaďte se.", vybídla ho starší dáma s jakýmsi povzdechem, díky kterému z něj začínaly vyprchávat i ty zbytky naděje. Obával se kromě pozdravení už cokoli říct… jen čekal, co bude, s téměř křečovitě sepjatýma rukama, schovanýma pod stolkem.
"Vím, že jsem vás už dvakrát odmítla, ale je mi líto…"
Je mi líto… Tahle slova mu zněla v hlavě jako dlouhá ozvěna.
"Ale-"
Zarazila ho jediným gestem.
"Minule jsem se snažila být shovívavá, ale tentokrát nemohu, a omlouvám se za tu upřímnost. Na těch obrazech není nic. Je to jen laciná reklama na depresi. Pokud vám tohle někam vezmou, tak to bude pro tu galerii kritická sebevražda."
Její slova se mu zarývala do uší, ovšem rány se tvořily na srdci. Sklonil pohled, ruce ještě více semkl, až se mu bělely klouby a tvořily rudé otlaky.
"Nerozumím, co se to s vámi děje. Nikdy jsem nevěřila, že budete jeden z těch, co rychle vyletí a rychle spadnou… ale ono to takhle vypadá a to jste ještě nikam vysoko nedosáhl, všechno bylo před vámi… Jenže teď, obraz od obrazu, na které se za poslední rok dívám, jsou horší a horší. Pokud byste je chtěl vystavit, musel byste to svést na tříleté dítě s psychickou poruchou… pak by to mělo nějakou cenu obdivovat. Nechci se dívat, jak se další talent propadá, takže… vás žádám, abyste mi už nic neposílal, ani se tu nestavoval, dokud se nedáte do pořádku, a nebudete mít v ruce něco, co má opravdu uměleckou hodnotu."
S každým jejím slovem se uzavíral víc a víc… až měl pocit, že se z něj stane socha a budou ho muset odnést i z židlí. Netušil, jestli je to všechno… jestli se má zvednout a prostě odejít, netušil, ani co má udělat se sebou.

"Máš dva dny… potom přijde sám, a moc dobře víš, pro co…"
Ani nepípnul, jen si rukou přejel po bolavé šíji a snažil se rychle dostat nějaký vzduch do plic.
"Seženu je…"
"Jenom aby…"
Vyjekl, a chytil se za holeň, když ho ten muž opět kopl. Nikdy si to nemohl odpustit… nestačilo mu to a musel si kopnout, aby ho ještě více ponížil…
"Uvidíme se pozítří…"

Vstal. Polkl hořkost veškerého ponížení a hluboce se sklonil.
"Já vás žádám-"
"Je mi líto.", přerušila ho ta žena s jasným důrazem v hlase. "Nenuťte mě, abych vás musela nechat vyvést."
"Omlouvám se.", vypáčil ze sebe nakonec, sebral si své věci a vydal se odtamtud pryč… bez jediného ohlédnutí.

Vešel do bytu, nebo spíš mezi holé stěny, padl na matraci, co měl na zemi, a přemýšlel, co teď. Oči mu sjely k notebooku, rychle zkontroloval e-mail a srdce mu poskočilo nadějí, když konečně viděl, že mu odepsali ze společnosti, kam se hlásil.
Přeskočil veškeré úvodní formality, avšak i to nejjemnější pousmání se mu z tváře vytratilo…
"…omlouváme se, ale pro tuhle práci nemáte dostatečnou kvalifikaci…", přečetl si znovu nahlas. Jen tiše zavrčel, další možnost práce v háji, a navíc stále neměl, co teď nutně potřeboval. Zkontroloval hodiny na mobilu… copak se do necelých devatenácti hodin nedaly nikde sehnat peníze?

"Ruki… už jsem se bál, když jsi mi nebral telefon…"
"Jsem v pohodě…", zamručel prcek, vysoukal se z jeho starostlivého objetí a pomalu se usadil na židli.
"Zase-"
"Ano, zase! Prosím, nepoučuj mě…", odsekl a založil ruce.
"Stačil jsi alespoň zaplatit, než tě přišel zbít osobně-"
"Jo… Stavil jsem se ráno v zastavárně s mobilem. Zítra už bych snad měl mít peníze z tý brigády na účtu, tak si ho zase vyzvednu…"
"Proč jsi mi radši nezavolal, půjčil-"
"Kai, dobře víš, proč. Říkal jsem, že od nikoho už nic nikdy nechci. A i to jsem porušil a doteď jsem ti to nevrátil. Sám nemáš na rozhazování, a že si zachráním zadek jednou, neznamená, že se to podaří i příště."
"A já ti říkám, že mi nic vracet nemusíš. Jsi přítel, tak jsem ti pomohl, no a? Nejsem jako někdo, tak si to konečně uvědom…"
"Musím to zvládnout sám."
Byl neoblomný… nechtěl ničí pomoc, a přestože Kai byl jediný na světě, komu důvěřoval, ani od něj ničeho nechtěl. Nehledě na to, že to byl právě Kai, kdo ho ještě včas varoval, koho on nedbal a komu brečel na rameni, když už bylo pozdě…
"Když si na tom tak trváš…", pokrčil hnědovlasý rameny. "Mám ale pro tebe návrh. Co bys řekl Kyotu a výstavě za pěknej peníz…?"
"To těžko, mé schopnosti se rovnají tříletému dítěti s psychickou poruchou…"
Kai přivřel oči. Jeho sebepodceňování ho poslední dobou štvalo více než jindy.
"Nekecej, jo? Sice nemám mozek studovanej jak ta ředitelka, nebo kdo že to je, ale vidím, kdo má talent a kdo ne."
"Přestaň mluvit, jak můj rodič…"
Kai se na chvíli odmlčel. Musel si tiše odfrknout, aby se uvnitř uklidnil a mohl se mu na tváři znovu objevit optimistický úsměv.
"Fajn… tak zpět k věci. Je tam jeden háček…"
"Máš pocit, že bych na ně neměl být zvyklej?"
"Požadují, krom jiného, i erotiku…"
"Cože?"
Rukimu málem zaskočilo.
"No tak se nedělej… vždyť nejsi zase takovej stydlouš… Jde jim o tělo, ne o porno."
"Hele… akty jsem maloval naposledy na škole a to bych je napočítal na prstech jedný ruky… A ne že bych lidský tělo neznal ale… přeci jenom nezapomeň, jak to mám s ženskýma… nehledě na to, že už každá čeká za dveřma, aby se mi mohla svlíknout."
"Nemusí to být přímo akty… Klidně něco decentního, a taky to nemusí být ženská. A mimochodem o jednom modelu bych věděl…"
Tyhle jeho řeči mu byly krajně podezřelé.
"Počkej, počkej, jdeš na to trochu rychle… Kai… že jsi nikomu nic nepřislíbil…?"
"No, tak trochu."
"Kai!"
"Hele, jen pro tvý dobro. A pro jeho vlastně taky… tak trochu ho potřebuju zaměstnat…"
"To se hodně nadře…"
"Jo, protože ti dá byt do cajku, a konečně si uspořádáš věci a dáš i sebe do pořádku, nemůžeš donekonečna tvořit v tom tmavým kumbále… bodejť by tě pak nevyrazili, vždyť tam na to nejde ani pořádně vidět…"
"Zapomněl jsi na malý detail…", odkašlal si, s každým jeho slovem byl vyvedený z míry víc a víc. "Půjčku mi nedají a já rozhodně nemám na to, abych si teď mohl něco zařizovat."
"To je v pořádku… tak trochu jsem se o to už postaral, stačí jen tvůj podpis kvůli povolení…"
Ruki začínal opravdu vřít… tohle bylo přesně ono, na co byl alergický…
"Já-"
"Než po mně začneš vřískat, můžu se s tebou dohodnout… Zaplatíš mi to potom z toho, co vyděláš. Buď se můžeme dohodnout na nějakém procentu, nebo si klidně spočítej všechny účty a kolik jsem do tebe investoval, je mi to jedno, hlavně to, prosím, přijmi… je to na dlouhou dobu nejspíš jediná šance, jak se ze svých problémů aspoň částečně vyhrabat. Nehodlám se dívat na to, jak tě co čtrnáct dní chodí někdo mlátit…"
Kdyby tak Kai věděl, že nešlo jen o mlácení… se kterým už stejně dopředu počítal. Byla to ještě trochu jiná věc, která ho nutila sehnat peníze, i kdyby měl prodat střechu nad hlavou.

"Ne! Tetsu, já ty peníze seženu, dej mi, prosím, ještě jeden den…"
"Když jsi je nesehnal doteď, nebudeš je mít ani zítra… alespoň si zapamatuješ, že splácet se má včas…", strhl z něj ten muž kalhoty, přitiskl ho na břicho k podlaze a uvěznil pod sebou.
"Nedělej to! Říkám, že ti zaplatím!"
"S touhle splátkou už si nemusíš dělat starosti… odpracuješ si to jako moje děvka…"

"Dobře…", pokývl nakonec. "Kdo že je ten… model?"
"Jeden můj známý… vylili ho z práce, nemohl by utáhnout svůj byt tak příští týden přijede ke mně. A nabídl jsem mu to, co tobě, protože taky ode mě nepřijme nic jen tak… no a válení se na zadku mu stejně nesvědčí, to potom moc zleniví…"
"Um… a ten tvůj známý není jako my… že ne?"
"Neměj obavy, není jako ty. Ještě donedávna měl snad nejvíc sexy holku z města, kdeže ten a gay…"
"Tak fajn… Mimochodem, jak se ti povedlo tu nabídku získat pro mě?"
"Ukázal jsem jim některý tvý práce… a taky volali profesorovi, cos měl na škole."
"Kai… tyhle časy jsou pryč, už nedokážu, co dřív… Co když zklamu?"
"Tuhle možnost si vůbec nepřipouštěj."

Přemýšlel nad tím celý večer a ani rána nemohl dospat. Vzbudil se, sotva začaly první paprsky slunce osvětlovat oblohu, a už se jen převaloval. Nakonec to vzdal a šel si udělat kafe, aby se trochu vzpamatoval.
Podepřel si hlavu a zamyslel se… Byl na Kaie trochu nabrblaný, přeci jen jeho paličatá hlava ho nutila nikomu nebýt ničím zavázaný a vše zvládnout sám, i kdyby se měl rozkrájet, ale přesto mu byl vděčný.
Zakroutil hlavou… Jak jen to měl promyšlené a jak dobře ho znal, když věděl, že by si od něj nic jen tak nevzal. Na druhou stranu tohle vypadalo, že by se z toho mohli mít dobře oba dva. Vlastně… byli tři… Hnědovlasý to měl opravdu všechno pojištěné, aby mu nemohl říct 'ne'. I když na jeden detail zapomněl… Ruki se bál, že to nezvládne, a stáhne s sebou ke dnu i jeho. Musel uznat, že ta zatracená ženská měla pravdu… zvlášť jeho poslední malby nestály za nic. Neměl žádnou inspiraci a jedinou motivací mu byl strach… a nějaké pokusy o tužku či uhel vzdal ani ne v polovině. Ruce se mu příliš třásly, žádné konkrétní detaily nedokázal vykreslit a brzy ztrácet koncentraci i trpělivost… začínal mít obavy i z té erotiky, co mu nabízel Kai.

"Tuhle možnost si vůbec nepřipouštěj."
"Mám jen strach, že to zbabrám a budeš mít problém i ty…"
"Ruki, překonáváš větší strach, zvykl sis na kruté věci. Tohohle se bát nemusíš, vždyť je to přece něco, o čem jsi vždycky snil, že budeš dělat, ne?"
Prcek jen pokývl.
"A já ti věřím. Ostatně… až to budeš mít doma zařízené, určitě se ti bude hned líp tvořit."
Ten jeho úsměv a nadšení v očích ho přeci jen dokázalo povzbudit.
"Budu se snažit.", zkusil se taky pousmát.

Bylo mu jasné, že bude muset vytáhnout vše, co má a snažit se to překonat. Slíbil, že se posnaží… tak to taky udělá. Zavřel oči a protáhl si šíji… ta představa klidu, kdy ho nikdo nebude bít kvůli zmeškané splátce… avšak zarazil se. Kaiova nabídka přeci jen měla drobnou vadu. Bude muset být doma a tvořit… jenže kde vezme peníze na další splátku? Od něj si je nehodlal brát, radši další modřiny, než aby ho ještě víc oškubal, přestože by mu to pak vrátil, pokud by byla výstava úspěšná…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ue-chan Ue-chan | 5. května 2015 v 17:00 | Reagovat

Pěknej začátek! :D
Kai taková hodná duše.. :3 přesně ví, jak na Rukiho :D
A Tetsu je teda pořádnej šmejd :/ doufám, že si na něj někdo brzo došlápne..

2 Kaiyo Kaiyo | 5. května 2015 v 20:56 | Reagovat

Souhlas, těším se na další díl n_n

3 Shirayuki Shirayuki | Web | 7. května 2015 v 21:21 | Reagovat

No, krásný to je. Těším se na Reitu jako modela, hlavně ať se z toho Ruki brzo dostane.

4 Fuki Fuki | 11. května 2015 v 18:40 | Reagovat

"mé schopnosti se rovnají tříletému dítěti s psychickou poruchou" tyyy toto keby čítal :´DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama