Colours of love 6. díl

29. května 2015 v 6:45 | Bara-chan |  Colours of love
Dnes tedy další díl... Kai přijde na "kontrolu" :D

Ale Ruki zatím jen nepřítomně hleděl na papír… jakoby se v něm praly dvě osobnosti… Na jednu stranu si vše představoval a byl ohromen tím, jak se mu snažil Reita vyhovět, a přesto by to mohlo vypadat dobře… a nemohl se dočkat, až to uvidí i na vlastní oči. Na druhou stranu už tolik nadšený nebyl… pořád mu v koutku mysli hlodalo, co až přijde Tetsu… nebo kdokoli jiný, od něj… v dalším koutku zase, že tohle neměl od Kaie přijmout… trápily ho výčitky i obavy.
"Namíchám to.", vstal nakonec a zavřel se v ateliéru. Blonďák opět netušil, co si myslet… Docela ho zajímalo, co se mu žene hlavou, ale nechal to být a raději se šel věnovat své práci.


"Um, Ruki, potřebuju si pro něco zajet, mohl bych kouknout na tu barvu, už bych se po tom mohl rovnou podívat…"
"Jo, určitě."
"Eh, páni… to jsi stihl udělat teď?"
"Ještě to není hotový…"
Reita nechápal, co by na tom ještě chtěl dodělávat, ale věřil, že on tomu rozumí líp. Hleděl na tu fialovou hlubinu, avšak na konci nebyla temnota, jakou viděl na těch předchozích obrazech. Zahleděl se na černou postavu, chvilku přemýšlel, jak to patří, ale pak mu to přeci jen začalo připomínat něco jako siluetu anděla… Černého anděla padajícího temnotou do… světla? Zakroutil hlavou, nechápal tomu, a měl pocit, že Rukiho přemýšlení asi nikdy neporozumí.
"Um, budeš potřebovat ještě něco?"
"Ne, díky… Hm, docela jsi měl ještě štěstí, že jsi nespadl na tu druhou ruku…"
"Mh, nerozebírej to."
"Tak dobře. Vrátím se za chvíli… a vezmu si klíč, ať tě neruším zvonkem. Zatím."
"Zatím.", vydechl prcek a pustil se opět do práce.
"Ruki?"
"Zapomněl sis něco?"
"Ne, ale… někdo se po tobě shání…"
Zasekl se. Vždyť… měl přijít až zítra… Snažil se zachovat chladnou hlavu a v duchu doufal, že Reita počká, než ten muž odejde… bál se, že to je Tetsu a že by si na něj mohl dovolit…
Vydechl, dal si do kapsy obálku s penězi a vyšel z ateliéru. Když ale koukl do chodby, spadl mu obrovský balvan ze srdce.
"Kai…"
"Překvápko… Přinesl jsem oběd, když máš kuchyni mimo provoz… a taky jsem přišel na čumendu.", široce se mladík usmíval.
"To je supr, už jsem si říkal, že budu muset Reitovi udělat jen instantní polívku…"
"Ruki?", vystřídal rozvernost vážný hlas.
"Hm?"
"Co to máš…?", poukázal na ortézu.
"To nic, toho si nevšímej.", spravil si prcek plášť.
"Co se ti stalo?"
"Sahal jsem na Reitovy věci…"
"To si mám přebrat jak?"
"Že nemám lozit na štafle, zvlášť když on tu není.", vymluvil se.
Kaiovi se to nezdálo… mlčky si ho prohlížel, jako by si ho přeměřoval, jestli by jeho výmluva mohla být reálná.
"Myslíš, že kdyby mi to udělal někdo z nich, šel bych s tím do špitálu?", zaslechl ho mumlat si pod nosem.
"Docela se divím, že jsi tam vůbec šel.", uchechtl se.
"Přiznávám, že mě tam musel Reita dokopávat…"
"Reita umí být i starostlivej…", pousmál se.
"Jo, to umí… a často se umí starat do věcí, do kterých mu nic není."
"Ale jinak je v pohodě, ne?"
"Zdá se, že jsem si už přivykl.", konečně Ruki vylovil nádobí a prostřel na stůl. "A na práci je dobrej… a myslím, že bude i dobrej model."
"Ruki…"
Ruki zvedl obočí. Nerozuměl, co špatného řekl.
"Nekoukej po něm tímhle způsobem…"
"No, Kai…", přivřel oči a svého kamaráda sjel nemilým pohledem. "Nejsem ty. Dívám se na něj jen z toho uměleckýho hlediska… A tak tomu je a bude, i když se vysvleče. Doufám, že s tím počítá…"
"Jo, ví všechno. No, asi na něj počkáme, ne? Zatím mi můžeš ukázat ten svůj ateliér."
A to prcek s nadšením udělal. Byl jako dítě, co dostalo nový pokojíček… O co méně se zajímal na začátku, o to víc si to teď užíval a měl z toho radost, která přebíjela i strach a modřiny.

"Tak co, šéfe, jak to vidíš?", uchechtl se Reita, jen co se vrátil.
"Zatím se mi to líbí, ale nebudu tě chválit předem, zas ať si moc nemyslíš…"
"No neboj, jde mi to rychle, už si začni psát obdivný proslov."
"Můžeš si ho pak vyčíst z mýho výrazu. Anebo ať tě obdivuje Ruki… když tu bude bydlet."
"Eh?"
Prcek jako by se právě probral.
"On nepotřebuje, on mě totiž obdivně namaluje."
"Ruki, jak bude mít blbý kecy, trochu mu v jistých partiích uber."
"Já jeho partie nemám potřebu vidět, natož malovat….", obořil se na mladíka Ruki.
"Já je zas nemám zájem odhalovat."
"Myslíš si, že by to Ruki nezvládl?", začal Kai provokovat.
Blonďák mlčel, avšak cítil prckův pohled… a Kaiův taky.
"Bojíš se, že by tvé partie nebyly v dobrých rukou?"
"Jsem si jistý, že by byly v dobrých rukou, ale- Kai! Ty hovado!", zarazil se, když si uvědomil, jak ho mladík popíchnul.
"Nedělej se… Hele, Ruki, měl bys odvahu?"
"Dejte mi pokoj oba dva… Žádný partie nebudu brát do rukou, ať už v jakýmkoli smyslu."
"Hm, to je zvláštní…", podepřel si Kai bradu, "oba jste v myšlenkách stejně zhovadilí, jak já, ale jakmile jste spolu, jste jeden nevinnější než druhej…"
"Mám pocit, že jsme tuhle debatu už uzavřeli…", odkašlal si blonďák.
Zbytek oběda byl v tichosti, avšak těkavé pohledy a Kaiovo neustálé potutelné pousmání namluvily víc než debatní kroužek.
Po obědě se s ním rozloučili a zůstali zase sami… tedy, sami s jakousi rozpačitou atmosférou.
"Kai toho umí namluvit…", uchechtl se Reita.
"To jo… a pak že já jsem ukecanej."
"Jak dlouho se s ním znáš?", zajímal se.
"Sedm let… na škole jsme se navzájem doučovali… Ty?"
"O rok míň… no a… um…"
Přemýšlel, jak se z toho vymluvit… vždycky se uměl vymlouvat, navymýšlet si historek, ale teď ho nějak ne a ne něco napadnout.
"Byl to trapas?"
"Eh, to ne… já jen… přijde mi to trochu blbý…", promnul si šíji.
"Gratuluju, nabudil jsi mou zvědavost.", uchechtl se Ruki.
"No tak dobře, bylo to skrz seznamku… měli jsme krátkej románek, ale nic z toho nebylo, protože i když jako kámoši spolu vycházíme dobře, jako partneři jsme si zrovna neseděli…"
Prcek se zasekl, načež náhle vyletěl.
"Ty jsi ten blonďák s nejdokonalejším zadkem?!"
"Tohle o mně Kai říkal…?"
"Nech si ten egoismus… Já ho zabiju… Řekl mi, že nejsi gay a že jsi měl nějakou sexbombu…"
"Tak to ti úplně nelhal… Jsem bi, a ta sexbomba… Ne že by nebyla pěkná, to jo, ale jen dokud neotevřela pusu… byla vážně jak kdyby ji vychovali chlapi z nějaké fabriky nebo hospody…"
"Pustil jsi ji jen kvůli tomuhle?"
"Ne… samozřejmě že toho bylo víc, rozešel jsem se s ní po tom, co jsem si uvědomil, že ji jen snáším vedle sebe… Spousta chlapů mi pak říkala, že jsem pěknej vůl.", uchechtl se.
"Proč?"
"Mluvili o ní stejně jako Kai… a mysleli si, jaký není štěstí s ní chodit… Kdyby mi bylo sedmnáct, asi bych se na to díval stejně, ale myslím, že v sedmadvaceti není nenormální hledět do budoucnosti a uvědomovat si, že důležitější je cítit se s tou osobou dobře."
Ruki se na chvíli zamyslel, ale pak se jen pousmál a zvedl ze židle.
"Měl bych jít pokračovat…"
"To jsme dva… myslím, že v sobotu už budeš moct vařit."
"O víkendu jsem na brigádě…"
"No, tak v pondělí."
"Hm, to budu muset vymyslet něco výjimečnýho, ať ti to vynahradím…"
Zamyslel se, skočit pro radu ke Kaiovi nebo na internet…?
"Jo a na příští týden si některej den naplánuj volno… půjdem vybrat postel."
"Postel?", zvedl obočí.
"Jak budu hotový tu, jdu na ložnici… a předpokládám, že na zemi, na matraci, co už musí mít taky nejlepší za sebou, asi napořád nebudeš…"
"No co, je to tradiční…"
"Sim tě, ty jsi tak tradiční, asi jak Američan v McDonaldu…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shirayuki Shirayuki | Web | 30. května 2015 v 10:44 | Reagovat

Tak tohle bylo boží. :DD Nejdřív to s jistými partiemi a pak to odhalení, to mě úplně rozsekalo. :D Hehe, nejdokonalejší zadek :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama