Colours of love 7. díl

1. června 2015 v 8:04 | Bara-chan |  Colours of love
Reita s Rukim jdou vybírat postel... a Reita začíná tušit, co prcek skrývá za tajemství...

"Jak budu hotový tu, jdu na ložnici… a předpokládám, že na zemi, na matraci, co už musí mít taky nejlepší za sebou, asi napořád nebudeš…"
"No co, je to tradiční…"
"Sim tě, ty jsi tak tradiční, asi jak Američan v McDonaldu…"


"Řekl bych, že tamhle ta by mohla být-"
"Tady ještě nekoukej…", usměrnil ho Reita, navíc nechtěl, aby se ukvapil tím, že si vybere první, co uvidí.
"Pojď, pojď…", opatrně ho podrcnul.
"Já myslel, že jdem vybrat postel…"
"Přesně tak. Ale pořádnou postel pro dospělýho chlapa… Máš mít ložnici a tam patří letiště a ne postýlka jak do pokojíčku. Tu můžeš vybírat."
"Neměl bys nějakej tip?"
"To víš, že mám.", pousmál se a vedl ho od jedné postele ke druhé a Ruki už ze všech těch informací ani nevěděl, kde mu hlava stojí.
"Rozhodl ses?"
"Ještě ne… váhám mezi těma dvěma…", ukázal mu. "Jen váhej… je dobře, že si to promýšlíš."
"Trochu dlouho."
"No, budeš ji mít doma nějakej ten pátek, to stojí za zdlouhavé přemýšlení. Nebo můžem zatím jít nahoru, necháš si to uležet a rozmyslíš se pak."
"Tak dobře… a co tam?"
"Co nahoře?"
Blonďák se uchechtl, popadl Rukiho do náruče, vyběhl s ním schody a hodil ho na první matraci. "Klidně se tu můžeš válet až do večera."
"Nehodláš mě ale celou dobu tahat jak plyšáka…?"
"Neboj, už tě nechám chodit po svých… Tak co, něco měkčího, tvrdšího…"
"Já mám radši tvrdší- a nech si dvojsmysly od cesty."
"Nic neříkám…"
Reita ho už nikam nevodil, jen mu ukázal, z čeho může vybírat. Chvilku zkoušel s ním, než se nakonec uložil a čekal, až se rozmyslí.
"To už tu usínáš?"
"Jen odpočívám… klidně si dej na čas."
"Když to je hrozně těžký, protože cokoli je lepší, než to, co mám doma.", lapl prcek vedle něj.
"No času máš dost, takže jestli máš nějaký tipy, tak je klidně zkoušej stokrát dokola."
"Hm… myslím, že ne.", pousmál se a překulil na břicho. "Odtud už mě nikdo nedostane… právě jsem se zamiloval."

"Tak jo, máme vše, ještě to vezmem přes benzínku a pofrčíme domů."
"Dobře… Um, nebude vadit, když si tam odskočím?"
"Není důvod, proč by mi to mělo vadit.", zakroutil blonďák hlavou a nastartoval.
"Pospíším si…"
"Pohoda…", vydechl a protáhl se. Jeho pozornost ale upoutalo auto, co se přistavilo vedle… zrovna levně nevypadalo, dokonce i nějaká úprava se našla, zvuk motoru lahodil jeho uchu, a docela ho fascinovala tmavá skla… Avšak dokázal se od toho pohledu odtrhnout a sledovat ubíhající čísla na stojanu, dokud neusoudil, že stačí.
Pousmál se, když šel platit a akorát viděl Rukiho vycházet z chodbičky, avšak nerozuměl, proč tak rychle zajel mezi regály a ještě k tomu s vylekaným výrazem. Pohlédl tím směrem, kam on, a pak si něco uvědomil…

"O co šlo? Nevypadal zrovna sympaticky."
"Ale, jen soused, co bydlí pod náma, prý děláme hluk.", mávnul prcek rukou.
"Hluk? Kdyby předevčírem, ale dneska?"
"Asi mu něco přelítlo přes nos.", zkusil se pousmát, ale Reita viděl, že ten, komu něco přelítlo přes nos, je jen Ruki. Navíc si všiml, že obálka, co měl položenou na skříňce, zmizela…

"Jsi v pořádku?", položil mu ruku na rameno, a v prckovi náhle trhlo.
"Reito…"
"Čekal jsi tu snad někoho jiného?"
"Ne… jen… Jen jsem dostal na něco chuť… Ale asi to nechám být, najím se až doma…"
Ruki by si nejradši sám vrazil za ty hloupé výmluvy.
"Tak půjdem?"
"J-jo…", pokývl, ale ani se nehnul.
"Prcku…"
"Neříkej mi prcku, jinak se naštvu."
"Jen zjišťuju, jestli ještě žiješ, nebo jsi tu zkameněl. Pojď…"
Cítil, jak ho vzal za ruku, moc se mu nechtělo, ale nakonec s ním vyšel ven.
Rychle nastoupil do auta… avšak i když ten pohled neviděl, dobře ho cítil… Oba, ale ten jeden byl zvlášť bodavý. Už aby Reita nastartoval a byli pryč.

"Ruki… smím se tě na něco zeptat?"
"Copak?", pousmál se a snažil se vypadat nad věcí.
"Ten chlápek na benzínce… byl to ten sám, co u tebe minulý týden zvonil, že? Není to soused…"
"Promiň, ale tohle je moje věc…"
"Jestli tě nějak vydírá-"
"Reito, nech to být.", začal znít protivně.
"Byly v tý obálce peníze, že jo?"
"Reito, říkám, že to je jen moje věc!", vylítnul a začal na něj křičet. "Neptej se mě na tohle! Nic ti do toho není! I Kaiovi se to zdráhám říkat, natož-"
"Počkej, on to ví, ale nic-"
"Jo, protože on na rozdíl od tebe chápe, že je to jen můj problém, který si chci a musím vyřešit jen já sám."
Zabouchl se v atelieru a nechal Reitu, ať si myslí, co chce.
Blonďák si ale vše začínal dávat dohromady a chápal, proč ho Kai tak přesvědčoval a snažil se do toho prcka dokopat… jednoduše jen zvolil jinou cestu, jak mu pomoct, takovou, proti které by nemohl odporovat. Jen Rukimu poněkud nerozuměl… říkal, že si musí věci vyřešit, ale nechat ze sebe tahat peníze nebo se nechat jinak vydírat… to přeci nebylo žádné řešení…

"Um… měl bych udělat něco k jídlu…", vylezl prcek po chvíli v poněkud klidnější náladě.
"Ruki, omlouvám se, neměl jsem vyzvídat."
"Měl bych se ovládat a nezačít hned vřískat…", vydechl. Chvíli mlčel, ale pak mu to stejně nedalo. "Jde o bývalýho… Máme tak trochu nevyřízený účty, dlužím mu, a posílám mu to přes kámoše, abychom se nemuseli vídat. Na benzínce… byl v tom autě… Nechtěl jsem, aby mě viděl, bál jsem se, že by za mnou šel. I když je to už zhruba půl roku, pořád chce, abych se vrátil… a řekněme, že to jeho přemlouvání není zrovna příjemný."
"Rozchody tak celkově nebývaj příjemný… i když asi jak pro koho, každopádně po půl roce už by se mohl vzpamatovat…"
"Mám pocit, že mu to bude trvat ještě dlouho.", povzdechl si.
"No, tak abych šel něco dělat… než bude oběd, dám ti do kupy postel."
"Um… a co kdybys mi tu helfnul, a já ti potom pomůžu s ložnicí…"
Reita měl pocit, že se přeslechl… Ruki a…
"Páni, chceš mi pomoct?"
"Je na tom něco divnýho? Jako nemusím, jestli-"
"Ne, budu rád."

"Kecáš…"
Kai nestačil valit oči. Nejenže prcek povolil dřív, než by čekal, ale že byl svolný i k pomáhání?
"No nekecám a chtěl sám od sebe."
"Nevím, jak to děláš, ale máš na něj skvělej vliv. Po tom, jak na začátku prskal, jsem doufal, že si to rozmyslí a nakonec mu to nebude vadit, ale že se dokonce pohrne ti pomoct a bude nadšenej… Jsi vážně dobrej.", uznale ho pochválil.
"To ani nemuselo být. Ale Ruki je hrozně fajn… mám pocit, že se jen něčeho bojí, a proto tak vyšiluje, když někdo začne narážet na jeho soukromí. Dneska ječel víc, než když jsem mu poprvý řekl prcku."
Tohle už ho přeci jen zarazilo.
"Kvůli čemu?"
Reita mu vše řekl a viděl, jak se v mladíkově tváři objevila starost.
"Sice o tom mluví, jako by nešlo o nic, ale…"
"Já ti k tomu nic neřeknu… pokud bude Ruki chtít, poví ti to sám."
"K nikomu nemá takovou důvěru jako k tobě."
"To ale neznamená, že tomu tak bude navždycky. Nehledě na to, že jeho důvěru nechci zklamat."
Kai vstal a šel se usadit do obýváku. Nechtěl, aby z něj Reita něco páčil, a taky ho chtěl nechat s vlastními myšlenkami… líbilo se mu, že o Rukim tak přemýšlí a že z nesnesitelného prcka je fajn Ruki… v duchu se nad tím usmíval… už jen aby i Rukimu blonďák utkvěl na mysli…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aiiawa Aiiawa | 1. června 2015 v 21:40 | Reagovat

Úžasnej díl, úžasná povídka... :3 a po dni tahání se po kopcích s těžkým batohem zvedne další kapitola náladu dvojnásob :3

2 Marry Marry | Web | 3. června 2015 v 16:40 | Reagovat

Super diel. čítala som t miesto toho aby som sa učila na skúšku :D no čo :D ale stálo to za to. :D Som zvedavá na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama